RR 116/2019
148 Kč

„Síla básnického výrazu a schopnost plné víry jsou provázané, ne však identické; spojují se v liniích, jejichž síti – dosahující až ke každodenním gestům, běžnému hovoru či prostému morálnímu povědomí – dává Eliot jméno ,kultura‘,“ píše Martin Pokorný ke dvěma z esejí T. S. Eliota, které se dotýkají „poezie a věření“. Třetí z textů, česky v podzimním čísle RR zveřejněných poprvé, věnoval Eliot Virginii Woolfové, s níž ho pojilo těsné přátelství: v eseji, který napsal po její smrti, usiloval mj. „načrtnout půdorys jedné drobné kulturní skupiny, kulturní ve výše popsaném smyslu“, a poukázal „k fatální, těžko popsatelné ztrátě, již znamená skon jediné osoby – zajišťující ovšem ,centrum londýnského literárního života‘“.

„Vždycky mě zajímaly osudy žen, které si dokázaly uchovat emancipovaného ducha i v době, která ženám trpěla pohyb pouze ve vymezeném prostoru,“ říká překladatelka Kateřina LepicMarlen Haushofer, jejíž román Zeď z roku 1963 se stal v německé jazykové oblasti bestsellerem a nemalý ohlas získaly i jeho četné překlady – česky poprvé však vyjde teprve letos, v Edici RR. V češtině neznámá je i významná americká prozaička Grace Paleyová, o jejímž díle Susan Sontagová soudila, že má „hlas jako nikdo jiný“. Hana Ulmanová pro RR přeložila povídku Všecko nejlepší a sbohem.

více

Není už mnoho knih, které jsou v zemi svého vzniku již po několik desetiletí pokládány za kultovní dílo a byly také přeloženy do řady jazyků, ale do češtiny nikoli. Román Zeď rakouské spisovatelky Marlen Haushoferpoprvé vydaný roku 1963, k takovým případům doposud patřil. Je stylizovaný jako deníkové zápisy hlavní hrdinky, kterou osud ze dne na den vystaví doslova nepředstavitelné zkoušce. Ústředním tématem jejích záznamů, v nichž postihuje každodenní události a od nich se odvíjející vzpomínky a úvahy, se paradoxně stává vzdor proti běžnému vnímání ubíhajícího času. Marlen Haushofer ztvárnila neotřelým a v určitém ohledu nedostižným způsobem smysl statečné vytrvalosti tváří v tvář mezní a podle všech běžných měřítek bezvýchodné situaci. Román Zeď přeložila do češtiny Kateřina Lepic. Žádejte u svých knihkupců a za obzvlášť výhodnou cenu v redakci RR.

„Ne, že bych se bála, že by ze mě bylo zvíře, to by nebylo tak hrozné, ale člověk se nikdy nemůže stát zvířetem, zřítí se bez rozpoznání zvířecí existence rovnou do propasti. Nechci, aby se mi to stalo. V poslední době mám velký strach právě z toho, a ten strach mě nutí psát tuto zprávu.“

„Nejsem ošklivá, ale ani přitažlivá, spíš než člověku se podobám stromu, pevnému, hnědému kmínku, který potřebuje veškerou svou sílu k tomu, aby přežil.“

„Občas nemohu odolat a trochu si hraji na prozřetelnost; zachráním zvíře před jistou smrtí nebo zastřelím jelena, protože potřebuji maso. Ale s mým fušováním se les snadno vyrovná. Jedna mladá srna roste, jiné zvíře běží do záhuby. Nejsem ta, která by rušila klid, a není třeba mě brát vážně.“

 

více
Koncem letošního srpna vyšlo na serveru Marketing a Média oznámení, že se někdejší poslanec Babišova hnutí ANO Martin Komárek stává vedoucím komentátorem Deníku. Tomuto faktu se věnoval v časopise Forum24.cz Pavel Šafr, informovali o něm také například na webu Echo24.cz...
více