Přednáška Tomáše Glance / Ztráta nevinnosti – krátké dějiny politického umění v Rusku

11.3.2013

Autor publikace Souostroví Rusko, která vyšla v Edici RR, vysokoškolský pedagog a kurátor Tomáš Glanc představí výstavu Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru v širších kontextech.

Přednáška se uskuteční 13. března 2013 ve 20 hodin v Galerii MeetFactory (více info).
 

Laureát Ceny RR Pavel Brázda vrací prezidentu Václavu Klausovi medaili

3.3.2013

Malíř Pavel Brázda, laureát Ceny Revolver Revue za rok 1991, vrací prezidentu Václavu Klausovi vyznamenání Za zásluhy o stát v umění, které obdržel v roce 2008. Dopis z 28. 2., jímž tento svůj krok oznamuje, uveřejnil spolu s jeho zdůvodněním na svých webových stránkách www.pavelbrazda.cz a publikujeme ho i zde:

Kanceláři prezidenta republiky

Věc: Vrácení Medaile Za zásluhy II. stupně

Dne 28. října 2008 mi pan prezident republiky Václav Klaus udělil vyznamenání Za zásluhy o stát v umění. Působení pana Václava Klause v úřadu prezidenta považuji za neblahé, o čemž mě definitivně přesvědčily jeho postoje a kroky v posledních měsících. Protože nechci mít s tímto panem prezidentem společného nadále nic, tedy ani vyznamenání od něj, vracím je a prosím o předání medaile zpátky do jeho rukou. Důvody pro toto rozhodnutí jsem zveřejnil spolu s tímto dopisem na svých internetových stránkách www.pavelbrazda.cz.
Děkuji za vyřízení

Pavel Brázda

V Praze dne 28. února 2013

Pavel Brázda
Proč vracím medaili prezidentu Václavu Klausovi
(Následující text jsem napsal především z vlastní potřeby zdůvodnění této akce.)

Vyznamenání Za zásluhy o stát v umění, které mi prezident republiky Václav Klaus udělil 28. října 2008, jsem přijal proto, že vzniklo z usnesení Senátu, jak mi to alespoň oznámil v dopise z 10. června 2008 jeho předseda Přemysl Sobotka, ovšem s tím, že „je plně na uvážení prezidenta republiky, zda se s návrhem Senátu ztotožní“. Pak jsem se několikrát setkal s kuloárovou domněnkou, že za udělením tohoto vyznamenání stál především Milan Knížák, jehož blízké vztahy s prezidentem Klausem jsou známy a který předtím ve Veletržním paláci uspořádal a osobně instaloval výstavu mého díla, za kterou jsem mu dodnes vděčný. Skutečnost však byla v tomto ohledu taková, že Milan Knížák v dopise Janě Žákové z 20. 3. 2008 (dopis mám u sebe, kdo je Jana Žáková jsem nezjistil, pravděpodobně někdo blízký Senátu, myslím, že mi ho předala na nějaké vernisáži) naopak oznámil, že „Národní galerie v Praze jako instituce nebude podporovat návrh na udělení státního vyznamenání panu Pavlu Brázdovi u příležitosti státního svátku 28. října“, neboť „Národní galerie nepovažuje tento způsob zviditelnění výtvarných umělců za relevantní“. Nicméně i tak na mně možná ulpělo něco z představy, že jsem ne-li jakousi „Knížákovou stvůrou“, ochotnou vystavovat pod jeho vedením ve Veletržním paláci, bojkotovaném některými jeho odpůrci, pak tedy aspoň chráněncem Václava Klause.

Když mi došla na začátku října 2008 z prezidentské kanceláře první zpráva o konečném rozhodnutí prezidenta republiky, které potvrdil svým podpisem, tak mne to především rozesmálo: smál jsem se a směju dodnes především sám sobě, tomu, do jaké míry oficiality jsem se dostal, aniž bych to očekával, nebo o to dokonce usiloval. Dlouho jsem si v této souvislosti připadal jako ve snu, do té doby, než jsem si i na tuto situaci zvykl díky své vůli obstát v každé roli, tedy také v této. Když se to nebere nadmíru vážně a zároveň se člověk nebrání ani poněkud pragmatickému hledisku, může i takové ocenění usnadňovat cestu mých obrazů k lidem. A především na ní mi skutečně záleží – na rozdíl od jiných společenských ctižádostí, třeba takových, abych pak chodil každý rok 28. října na Hrad, zván tam na recepce manželi Klausovými (od roku 2008, kdy jsem medaili obdržel, jsme tam s mou ženou Věrou nešli už nikdy). V poslední době jsem si ale uvědomil, že ani taková hračka, jakou je medaile, znehodnocená rukama, které ji předávaly, mi nepřirostla k srdci. Zůstala mi nakonec přece jen vzdálená a cizí a její odeslání je pro mne dnes úleva, neboť za další držení tak nepotřebné a zdiskreditované věci bych se mohl už jen stydět.

Asi nejsem sám, kdo vůči Václavu Klausovi s postupem doby pociťoval čím dál skeptičtější a negativnější postoj. Nyní mám příležitost, abych jej sám za sebe vyjádřil – politika by koneckonců měla být nejen věcí politických stran a jejich mocenských bojů, případně věcí novinářů, ale i občanů, kteří by do toho mohli také někdy mluvit. A to i s tím rizikem, že se v něčem mohou mýlit.

Bylo a je dost toho, co bylo Václavu Klausovi jako reprezentantu republiky vytýkáno už dlouho. Pomineme-li jeho působení coby rádoby světoznámého znalce ekologie, odhalujícího hrozivé podvody v této oblasti, pak nešlo přehlédnout především jeho negativní vztah k Evropské unii, jímž se rozcházel s programem vlády i Parlamentu České republiky, přičemž svými zcela osobními názory, předkládanými coby státní, svévolně šířil špatnou pověst českého státu jako poněkud protievropského – zcela proti pověsti v tomto směru mimořádně dobré, jak ji založil Václav Havel.

Dále tu byl Klausův nadměrný příklon k Rusku, spojený s častými styky s Moskvou a významnými představiteli autoritativního Putinova režimu, s čímž souviselo i podceňování jeho skutečné povahy. Podivný byl i Klausův vztah ke komunistické straně, které zřejmě do značné míry vděčil za své zvolení do funkce prezidenta. Nápadná byla jeho lhostejnost k porušování lidských práv nejen v Rusku, ale i kdekoli jinde – přitom zájem o tuto problematiku je podle mého názoru pro zahraniční politiku státu založeného na humanitních ideálech podstatně důležitý. Politika přece může být globálně spoluzodpovědná, resp. solidární s opozičními silami v totalitních anebo nadmíru autoritativních režimech, jak by to také odpovídalo státu založenému na tradici Masaryka a Havla. Anebo se může oportunisticky omezovat na nacionální zájmy zaměřené pouze na ekonomický prospěch. Mám dojem, že Václav Klaus dal přednost národnímu sobectví a jeho nacionalisticky založený konzervatismus je jen zdánlivým idealismem, povrchním doplňkem koncepce založené zcela ekonomicky.

Podstatné asi bylo jednostranné zahledění Václava Klause do všemohoucí ruky trhu, která v takové perspektivě nahradila všemohoucí ruku boží. V rámci takto pojatého tržního hospodářství, které jako by ze své podstaty mohlo vyřešit všechny společenské problémy, si pak zjevně pletl hodnotu věcí s jejich cenou, tj. cenou finančně vyjádřenou. Dokonce to jednou dokumentoval i na obrazech (jmenovitě Van Gogha), jejichž hodnotu podle něj dokládá jejich vysoká cena. Taková redukce hodnot na zboží a jeho tržní cenu, typická pro horší stránku liberální kapitalistické společnosti, je nejen komická, ale pro kulturní společnost i nebezpečná.

V poslední době k tomu všemu prezident Klaus čím dál častěji proklamoval, snad z populistických důvodů, snad z vlastního přesvědčení, moralistní nebo pseudomorální konzervatismus s okázalým zdůrazňováním tradičních hodnot. Vydával se za jejich obhájce a zachránce před destrukcí takových nezodpovědných revolucionářů jakobínského typu, za jakého vyhlašoval Václava Havla. Především proti němu se ovšem do značné míry vymezoval bezmála vždy – s nevyhnutelnou výjimkou řeči k jeho úmrtí –, přičemž se zároveň snažil představit jako jeho konečně spořádaného následníka a morální oporu českého národa sám sebe. Doprovázen v tom byl svými mluvčími – duchy tak podivnými, jako pánové Hájek, Jakl a další, mysliteli podivuhodně zpátečnickými. Mluvčí prezidenta Klause Hájek prohlásil Václava Havla za Antikrista, tedy Ďábla. Což je poněkud nadsazené, ale dokonale trefné vyjádření toho, co se z Václava Havla pokusil udělat prezident Václav Klaus.

Zároveň musím přiznat, že po listopadu 1989 jsem měl dost dlouho sklon považovat Václava Klause za osobně mně sice vzdáleného, protože tuze konzervativního, nicméně poměrně slušného a korektního politika obdobného typu, jakým byl v začátcích první republiky dr. Kramář. Nechyběl mu k tomu ani reprezentativní zevnějšek, ani, jak se mně zdálo, určitá společenská kultura alespoň ve srovnání s některými, kteří vypadali hůř. A mrzí mne, že mne nakonec definitivně přesvědčil o tom, jak byl můj původní dojem povrchní a jak jsem se v něm mýlil. Na vrcholu své prezidentské kariéry v posledních měsících to pak tento pan prezident nejen přeháněl, ale už dokonale přehnal. A to nejen v nedomyšlené nebo až příliš domyšlené, poněkud mimořádné a problematické amnestii, která zajišťuje beztrestnost mimo jiné řadě lidí podezřelých z obrovských podvodů. Za povšimnutí stál i jeho odpor k Ústavnímu soudu, jehož činnost se snažil postupně ochromovat tím, že oddaloval doplňování předepsaného počtu jeho účastníků. Vrcholně trapný pak byl způsob, jakým se Václav Klaus i se svou manželkou a synem zapojil do volby příštího prezidenta. Karla Schwarzenberga představovali Klausovi českému národu jako cizáka s německou manželkou, který neumí ani pořádně česky a jeho žena už vůbec ne, takže do našeho národa zřejmě ani dost úplně nepatří a nemá v něm co pohledávat, natož být jeho prezidentem. Klausovi tak obratně doplňovali nařčení Karla Schwarzenberga ze spojení se sudetskými Němci a jeho předků s nacisty – a nepůsobili přitom jako normální rodina úřadujícího prezidenta, ale jako součást Zemanova volebního týmu najatá ke štvanici na protikandidáta. K tomu byly Klausovým dobré všechny prostředky včetně pomluv a zesměšňování: Václav Klaus mladší posměšně předváděl, jak se Karel Schwarzenberg pokouší zazpívat českou národní hymnu s okázale německým přízvukem. Parodie to byla sice tak ubohá, že vzbudila veřejný odpor, a to i u studentů a některých profesorů gymnasia, které řídí, přesto je pravděpodobné, že i předvolební propaganda Klausovy rodiny nemalou měrou přispěla k tomu, že Karel Schwarzenberg to u většiny voličů současného Česka prohrál – a to proto, že nebyl schopný dost rasantně, natož ofensivně se bránit v takovém způsobu volebního souboje, jaký mu ani zdaleka neodpovídal, natož použít k tomu rovnocenných hrubých a demagogických prostředků.

Politické postavení Václava Klause ve spleti zájmů politických stran a jejich vedoucích činitelů i jeho vlastní politické hledisko a program celkově působí – na rozdíl od jeho dobře čitelné vůle k moci a osobnímu uplatnění – nejasně. Podivuhodné bylo už to, že, jak jsem už zmínil, komunisti svými rozhodujícími hlasy zvolili za prezidenta pravicového kandidáta Václava Klause. U komunistů, kteří jsou odedávna zvyklí postupovat ve své strategii a taktice dokonale cynicky a vždycky vědí proč, se v tom ovšem nebylo co divit. Ve volbě následujícího prezidenta bylo pak pozoruhodné to, že okázale pravicový politik Klaus tak jednoznačně a rozhodně podporoval – a je přitom otázka, zda se do toho měl ze své funkce prezidenta vůbec tolik plést – okázale levicového Zemana. A dělal to tak, jako by byl horlivým a oddaným tajným členem ne-li Zemanovy strany, tedy nějakého jejich zájmového sdružení. Pravděpodobně je od doby opoziční smlouvy Zemanovým blízkým spojencem, což je pro něj významnější než nějaký politický program a jeho dodržování.

Někdy mám dojem, že Václav Klaus, tento už dlouho na první pohled čím dál zarputileji vyhlížející pán a svým způsobem jistě silný muž, je pod svou často až arogantně svrchovanou stylizací postižen nedostatečně zvládnutým komplexem méněcennosti. Možná i proto, že ho lidé mají čím dál tím méně rádi a čím dál tím méně si ho váží. Způsobil si to sám. Nicméně i tak je možné vysvětlit a snad i pochopit tu jeho až chorobnou a nepokrytou nenávist ke svému předchůdci i k těm, kdo navazují – tak jako třeba Karel Schwarzenberg – na humanistickou tradici Havlovy osobnosti. Pokud ale osobní slabosti zasáhly tak daleko, jako se stalo prezidentovi Klausovi v závěru jeho kariéry, už to pro mne pochopitelné a omluvitelné není. Pravda a láska jsou pojmy nesčetněkrát diskreditované, zneužitelné, a tím také důvodně zpochybňovatelné. A pak i vysmívané, například prezidentem Václavem Klausem. Jsou to pojmy, které neustále ohrožuje možnost poklesnout v pouhou formální frázi, a proto se nehodí jako rozšířené státní heslo k doplnění českého lva. Kolik lidí dnes bere vážně pozapomenuté tradiční heslo 1. Československé republiky „Pravda vítězí“? A přitom se to někdy skutečně stává, alespoň pokud tomu věnujeme dostatečné úsilí i s tím vědomím, že se to podařit nemusí. I tak ale už jen ten pokus stojí za to. Na tom nemůže nic změnit ani pan prezident Klaus a jeho nešťastná vystupňovaná zloba. Umenšit, natož překonat význam Václava Havla v jeho základním odkazu českému státu se mu nepodařilo.

A byť by i současný Václav Klaus mohl a měl být tak jako každý člověk přijímán s pochopením, stal se podle mého názoru v posledku odstrašujícím a varovným příkladem prezidenta, jaký by tu už nikdy neměl být.
V Praze, 28. února 2013

Pavel Brázda (nar. 1926) je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů druhé poloviny 20. století, jeho dílo vystavila v posledních letech např. i Národní galerie (2006–07). Do konce osmdesátých let a ještě dlouho poté však zůstávalo zcela stranou pozornosti většiny odborné i širší veřejnosti. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, odkud byl v roce 1948 vyloučen. Učil se malířem pokojů, v letech 1951–53 navštěvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze. Pravidelně mohl vystavovat až po roce 1989, kdy jeho dílo – stejně jako např. práce jeho ženy Věry Novákové či generačního souputníka Ivana Sobotky – začala soustavně prosazovat Revolver Revue, nejen na stránkách řady svých čísel. Za rok 1991 obdržel Pavel Brázda prestižní Cenu Revolver Revue. První velkou výstavu měl společně se svou ženou Věrou Novákovou roku 1992 v PKC Ženské domovy v Praze – katalog vyšel v Edici Revolver Revue. Státní vyznamenání, které Brázda nyní vrací, mu prezident Václav Klaus udělil v roce 2008.
 

Próza Ivana Matouška vyšla ve francouzštině

26.2.2013

Próza Ivana Matouška Oslava, vydaná v Edici Revolver Revue v roce 2009 a oceněná v soutěži Magnesia Litera 2010, vyšla v překladu Eriky Abrams ve francouzském nakladatelství Noir sur Blanc (Lausanne).

„Teprve v souvislosti s podsvětím mají noční můry natolik nezvratný smysl, aby se skrze ně nechal pochopit nenápadný sled ostatních událostí.“

V létě velkých veder umírá v nemocnici na periferii velkoměsta v Čechách starý muž postižený rakovinou. Období posledního půldruhého roku jeho života, znovuprožívané skrz minimalistickou bezprostřednost jeho vlastních zápisků a zároveň v poetizujícím zrcadle deníku jeho syna, je duchovním zrozením, jehož maieutika postupuje cestou čtyřručního překladu Kafkova Procesu. Pro syna, spisovatele, se pak truchlení stane sestupem do podsvětí, při němž se v Danteho a Vergiliových stopách rozšiřuje proustovské hledání na všechny časy psaní – přítomný, minulý, fiktivní, konkrétní, groteskní, transcendentní – v hluboce lidském poselství, „oslavě“ a mýtu já coby nikoli pouze „někoho“, nýbrž právě toho nejbližšího „jiného“.
(Text Eriky Abrams přeložil Petr Král.)

Více o francouzském vydání zde
 

Próza Ivana Matouška vyšla ve francouzštině

Bez komunistů

20.2.2013

Demonstrace „Nedovolme návrat komunistů k moci“  
25. února / Staroměstské náměstí / 17 h

Shromáždění k 65. výročí počátku totalitního komunistického režimu a apel občanských iniciativ k obraně svobody a demokracie.

Více na www.bez-komunistu.czhttps://www.facebook.com/events/419732858107861/
 

Bez komunistů

ČTVRTEČNÍ DEMONSTRACE ZA ŽIVOU KULTURU BUDE

13.2.2013

protože:

– neopodstatněné snižování otevřených grantů pro živé umění je letitým likvidačním trendem

– kulturní politika ČR je dlouhodobě zanedbávaná a Ministerstvo kultury ČR opakovaně vedené nekompetentně

– je třeba trvat na požadavcích petice „Zachraňte kulturu 2013“, pokud nemá být nadále devastován veřejný kulturní prostor a hodnoty, které civilizované společnosti kultura a umění přinášejí stejně jako vzdělání, věda nebo výzkum!

Čtvrtek 14. února 2013 v 16 hodin před budovou Ministerstva kultury ČR, Maltézské nám. 1, Praha 1

Text petice Zachraňte kulturu 2013 a odkazy na související texty:
http://www.petice24.com/zachrate_kulturu_2013
http://zachrantekulturu2013.tumblr.com/
http://www.facebook.com/ZachranteKulturu2013

 

DEMONSTRACE ZA ŽIVOU KULTURU!

12.2.2013

Čtvrtek 14. února 2013 v 16 hodin
Před budovou Ministerstva kultury ČR, Maltézské nám. 1, Praha 1

Ve čtvrtek 14. února od 16 hodin proběhne demonstrace proti letitému snižování prostředků na otevřené granty pro živé umění (mj. kulturní časopisy), které letos vyvrcholilo neopodstatněným návrhem likvidační částky. Protestovat se bude proti soustavným a stupňujícím se škrtům, které ničí veřejný prostor a devastují hodnoty, jež společnosti kultura přináší stejně jako vzdělání nebo věda a výzkum!
Demonstrovat se bude za naplnění požadavků petice „Zachraňte kulturu 2013“.

Celý text petice, požadavky iniciativy Zachraňte kulturu 2013 a odkazy na související texty:
http://www.petice24.com/zachrate_kulturu_2013
http://zachrantekulturu2013.tumblr.com/
http://www.facebook.com/ZachranteKulturu2013

Kniha Souostroví Rusko + výstava „Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru“

6.2.2013

V souvislosti s výstavou „Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru“, která proběhne od 7. 2. do 24. 3. 2013 v Galerii MeetFactory, si dovolujeme zájemce o danou problematiku upozornit na knihu Tomáše Glance Souostroví Rusko z Edice Revolver Revue, věnovanou aktuální ruské kultuře. Autor v ní mimo jiné prostřednictvím monografických portrétů a rozhovorů představuje podstatné osobnosti postsovětské kultury, z nichž některé jsou zastoupené i na výstavě v MeetFactory. Po dobu jejího trvání bude možno knihu Souostroví Rusko v galerii zakoupit za zvýhodněnou cenu, k dostání je též u dobrých knihkupců, v redakci RR a zde.

Vernisáž: 7. 2. 2013, 19 h (MeetFactory, Ke Sklárně 15, Praha 5)
Otevřeno denně 13–20 h
Diskuse: 6. 2. 2013, 19 h (Tranzitdisplay, Dittrichova 9, Praha 2)
 

Kniha Souostroví Rusko + výstava „Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru“

Další neopodstatnělé kroky MK směřují k devastaci živé kultury

26.1.2013

I pro letošní rok chce Ministerstvo kultury ČR zcela drasticky snížit částku určenou na podporu živé kultury, a to přesto, že celkový rozpočet MK ČR snížen nebyl. Nepodaří-li se situaci změnit, vše směřuje k likvidaci kulturních časopisů i mnoha dalších podstatných projektů a organizací napříč celou živou kulturou, které v důsledku zdejší kulturní politiky už po léta balancují na hranicí přežití.

Více informací ve dvou aktuálních otevřených dopisech:

Otevřený dopis zástupců kulturních časopisů ministryni kultury ČR:
http://www.advojka.cz/archiv/2013/2/otevreny-dopis-ministryni-kultury-cr-alene-hanakove

Otevřený dopis iniciativy Za Česko kulturní členům grantových komisí Ministerstva kultury ČR:
http://www.zaceskokulturni.cz/2013/01/otevreny-dopis-clenum-grantovych-komisi-ministerstva-kultury/

 

PŘEDPLATNÉ REVOLVER REVUE 2013

2.1.2013

NEZDRAŽUJEME!

4 x 148 = 592 Kč (za ročník ušetříte 120 Kč)
Poštovné a balné ZDARMA
Stálá SLEVA na knihy z Edice RR
DÁRKOVÝ CERTIFIKÁT

+ SPECIÁLNÍ BONUS
Předplatíte-li si RR do 31. 1. 2013, získáte zdarma
jeden z následujících titulů dle vlastního výběru.✪

Martin Ryšavý LESNÍ CHODCI
Kapesní sága o touze po „tulácké“ nezávislosti.

Ladislav Puršl ZÁZNAM
Sbírka zenově všední poezie.

Jaroslav Formánek CESTA
Civilní road movie do „srdce temnoty“.

Kniha z KRITICKÉ ŘADY dle vlastního výběru
(Michael Špirit POČÁTKY POTÍŽÍ; Marek Vajchr VYLOŽENÉ KNIHY; Martin Hybler KOLEM DOKOLA; Petr Onufer (ed.) PŘED POTOPOU, kapitoly z americké literární kritiky)

OBJEDNÁVEJTE ZDE
sekretariat@revolverrevue.cz,
222 245 801
Revolver Revue, Jindřišská 5, Praha 1, 110 00

✪ NÁZEV VYBRANÉ KNIHY UVEĎTE
v „komentáři k objednávce“ v elektronickém formuláři na www.revolverrevue.cz
ve „zprávě pro příjemce“ na složence přiložené k číslu. (V případě, že jste předplatné již uhradili před zveřejněním této nabídky, nás kontaktujte – knihu dle Vašeho výběru rovněž zašleme s RR č. 90/2013)

Knihu zašleme společně s RR č. 90/2013
 

PŘEDVÁNOČNÍ PRODEJ V REVOLVERU!

11.12.2012

I letos Vás zveme na oblíbený
PŘEDVÁNOČNÍ PRODEJ V REVOLVERU! 

Od pondělí 17. 12. do čtvrtka 20. 12. 2012 můžete každý den od 9:00 do 18:00 h. v redakci RR (Jindřišská 5) v klidu vybírat a nakupovat za mimořádně výhodné ceny a s bonusy:

Kromě zvýhodněných cen nabízíme předvánoční BONUSY:
nákup 2 KNIH ERR = Revolver Revue ZDARMA!

(K nákupu 2 knih získáte jako bonus jeden výtisk RR zdarma dle vlastního výběru z nabídky čísel ročníků 2008–2011.)

NAKUPUJTE VÁNOČNÍ DÁRKY V REVOLVERU, TĚŠÍME SE NA VÁS!
Jindřišská 5 (pasáž „Jindřišská“, III. vchod), Praha 1, 222 245 801
 

V Edici RR právě vychází

11.12.2012

Richard PIETRASS — Z lemu snu / Traumsaum

Sbírku Z lemu snu / Traumsaum, kterou lze číst mimo jiné jako hutný milostný příběh, napsal jeden z nejlepších současných německých básníků Richard Pietraβ coby hostující „městský kronikář“ na zámku Rheinsberg v roce 2008. 

Více o knize
Za zvýhodněnou cenu objednávejte  zde

V Edici RR právě vychází

Pozvání / Vratislav s Revolver Revue a jejími hosty / 9. 12. Nová scéna

27.11.2012

Předvánoční trh malých nakladatelů s bohatým doprovodným programem
Po celý den vstup zdarma! Pro dospělé i děti!

PRODEJNÍ STÁNKY – Revolver Revue, Baobab, Triáda, Mot, Lipnik, Meander, Napoli, Akropolis, NAMU / ŽIVÍ AUTOŘI A JEJICH NAKLADATELÉ / DIVADLO – soubor Masopust – Oslík a vůl / KONCERT – Bouchací šrouby + Martin Ryšavý / DIVOKÉ SCÉNICKÉ ČTENÍ – Tereza Říčanová – O vlku šediváku ad. / AUTORSKÁ VÝTVARNÁ DÍLNA – Dagmar Urbánková – Cirkus ulice / KUNSTWERK – Uvedení Knihy chat / TRADIČNÍ POSEZENÍ + OBČERSTVENÍ V PROSTORÁCH KAVÁRNY

Nová scéna, Praha, neděle 9. 12., 11–19 h

 

Pozvání / Vratislav s Revolver Revue a jejími hosty / 9. 12. Nová scéna

Román Martina Ryšavého vychází v němčině

19.11.2012

Román Martina Ryšavého Vrač, vydaný v Edici Revolver Revue v roce 2010 a oceněný cenou Magnesia Litera (2011), Cenou Josefa Škvoreckého (2011) a Bank Austria Literaris (2012), právě vychází v překladu Kristiny Kallert ve vídeňském nakladatelství Wieser Verlag.
Více...

Román Martina Ryšavého vychází v němčině

Novinka z Revolveru / kunstWerk: Kniha chat

12.11.2012

Konečně na trhu!

kunstWerkKniha chat 
Chatařská církev Sekula. Houby – automobilismus – pohoda

Obřad odpočinkem!
Chata modlitebnou!
Vykoupení víkendem!

Vychází v grafické úpravě Jana Čumlivského a s bohatými ilustracemi.
Více o knize.

Cena 222 Kč, v RR 200 Kč
Recenzní výtisky žádejte na sekretariat@revolverrevue.cz.

 

Novinka z Revolveru / kunstWerk: Kniha chat
Novinka z Revolveru / kunstWerk: Kniha chat
Novinka z Revolveru / kunstWerk: Kniha chat

L. MARTÍNEK: Muškátový oříšek / čtení + autogramiáda

22.10.2012

Srdečně Vás zveme na uvedení nové prózy Lubomíra Martínka Muškátový oříšek. Čtení z knihy a autogramiáda se uskuteční ve středu 7. listopadu 2012 od 18 hodin v knihkupectví Ostrov (Ostrovní 132/17, Praha 1).

Těšíme se na viděnou!
 

L. MARTÍNEK: Muškátový oříšek / čtení + autogramiáda

TABOOK / pozvání na festival malých nakladatelů

3.10.2012

Srdečně Vás zveme na festival malých nakladatelů TABOOK, který se bude konat 5.–6. října 2012 v Táboře a na němž budete mít příležitost zakoupit si Revolver Revue, knihy z Edice RR a originální trika a tašky z naší produkce za mimořádné ceny.

Kromě prodejních stánků dalších nakladatelství se můžete těšit na bohatý doprovodný program.

Program a další informace naleznete zde a na www.tabook.cz.

Těšíme se na Vás!

TABOOK / pozvání na festival malých nakladatelů

Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue v café V lese

26.9.2012
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese
Fotoreportáž Karla Cudlína z Večera Revolver Revue  v café V lese

V Edici RR právě vychází:

23.9.2012

Jan ČUMLIVSKIUNION – IDEÁLNÍ STÁT 

Jan Čumlivski svou prózu Union – Ideální stát charakterizuje jako „psychodetektivní, asociativní thriller“. Nekompromisní hrdina s groteskně předimenzovanými rysy drsného detektiva se v něm protlouká labyrintem postapokalyptické dystopie; psychedelický kaleidoskop jeho burleskních vizí přitom řadou motivů parodicky asociuje společenské a kulturní sedimenty pražské kotliny. Účinek autorova dynamického vyprávěčství je znásoben přívalem netabuizované imaginace a temnou energií radostně deformovaného jazyka. (Více o knize.)

Ukázka z knihy.

S výraznou slevou objednávejte zde

V Edici RR právě vychází:

Velký VEČER RR / KDY + KDE

10.9.2012

ve čtvrtek 20. září
od 20.00 v café V LESE
(Krymská 12, Praha 10 – Vršovice, tram 4, 22, 57, 59, zastávka „Krymská”, mapa)

Co lze očekávat:

  • pražské uvedení knihy Viktora Karlíka Podzemní práce / Underground Work a vystoupení J. H. Krchovského, Jáchyma Topola, Víta Kremličky a Petra Placáka
  • uvedení knihy Jana Čumlivského Union – Ideální stát a podzimní Revolver Revue
  • k tanci i poslechu KRCH-OFF BAND J. H. Krchovského, DIKTÁT a RR DJ
  • příležitost ke klidnému spočinutí v kavárenské sekci

+ od 19.00 promítání filmu Jana Foukala Poslední přednáška Egona Bondyho v kavárně NA CESTĚ, hned naproti café V lese v Krymské ulici

Na akci bude možno zakoupit knihu Podzemní práce / Underground Work Viktora Karlíka za zcela mimořádnou cenu (490 Kč), výhodně i další RR tituly.

Vstupné: 70 Kč
 

REVOLVER REVUE 88 / PODZIM 2012

5.9.2012

+ zdarma DVD s dvěma filmy Jana Foukala: Poslední přednáška Egona Bondyho a The Making Of

OBRAZY – Pure Beauty / BESLAN / Korespondence – GOMBROWICZ + DUBUFFET / ZEMĚ ZASLÍBENÁ / PRÓZA – Blažíčková, Lichtenstein, Vlasáková, Gál, Štindl + Bolf / DAODEJING – Král, Merta, Typlt / DESIGN – Čumlivski, Babák / Rotbauer – REEGEN, Boudník, Bouše a další / ateliéry / CENA RR – Bohumil Doležal / Kritický Couleur – literatura, výtvarné umění, film, divadlo / a další

Podzimní číslo + DVD bude přivítáno na Velkém Večeru Revolver Revue ve čtvrtek 20. září v café V lese, spolu s RR knihami Viktora Karlíka Podzemní práce / Underground Work a Jana Čumlivského Union –Ideální stát. Mj. vystoupí: Vít Kremlička, Jáchym Topol, Petr Placák a J. H. Krchovský + Krch-off band, hrát bude i Diktát a RR DJ. Srdečně zveme! (Více…)

Objednávejte s výraznou slevou zde