Revolver Revue v Ostravě

13.10.2014

Co: Paseka Petra Hrušky
Kdy: 15. října 2014 od 20 h
Kde: Absintový klub LES (Masarykovo náměstí 2, 702 00 Ostrava)

Večerem bude provázet Petr Hruška, těšit se můžete na rozhovory, čtení i projekci. Vystoupí šéfredaktorka RR Terezie Pokorná, výtvarník a redaktor RR Viktor Karlík a stálí spolupracovníci RR – publicista, rozhlasový dokumentarista a editor Adam Drda a překladatel a redaktor Petr Onufer. Na místě bude možno zakoupit vybrané tituly a trika a tašky z produkce RR za mimořádné ceny.

Vstup volný.

Těšíme se na vás!
 

Podpora vydání Událostí Bohumila Doležala

30.9.2014

V těchto dnech se uzavírá příprava velkého knižního výboru denních Událostí Bohumila Doležala a kniha, která vyjde k 25. výročí listopadu 1989, bude odeslána k tisku. Pokud chcete vydání podpořit a být v knize uvedeni mezi jejími sponzory, můžete libovolnou částkou přispět na níže uvedené konto RR ještě do 5. října 2014.

Konto RR: 171178049/0300 (ČSOB). Ve zprávě pro příjemce prosíme uveďte „dar“. Chcete-li uzavřít i darovací smlouvu, kontaktujte nás: 777 654 516, ivana.metelkova@seznam.cz).

O projektu

V Edici Revolver Revue vyjde letos na podzim kniha Události, která bude obsáhlým výborem z deníku kritika a komentátora Bohumila Doležala z let 2000–2014. Kniha nepřinese jen soubor článků „známého autora“ publikovaných již dříve v denním tisku a ve výběru i knižně, nýbrž že to bude obsáhlý, více než čtyřsetstránkový výbor z každodenních glos a komentářů, které Bohumil Doležal v posledních čtrnácti letech zveřejňoval jen na své internetové stránce. Domníváme se, že kniha to bude mimořádná a podstatná: názorně ukáže nejen to, že nezávislý kritik Doležalova formátu se v českém veřejném životě objeví jen jednou za čas a v českém prostředí po roce 1989 představuje obzvlášť výjimečný a těžko souměřitelný úkaz, ale přinese také jedinečnou komentovanou kroniku naší doby, jejíž autor mimo jiné zaznamenává a analyzuje – s mimořádnou jasnozřivostí, inteligencí, erudicí i vtipem a také vytrvalostí – podstatné příčiny postupného propadu místní politiky a veřejného dění, a to v kontextu vybraných událostí historických i světových. Doležalovy Události tak přinášejí také případné a inspirativní odpovědi na otázku, proč se česká demokracie neustále vyvíjí k horšímu, resp. proč se nevyvíjí k lepšímu – i z toho důvodu nikoli náhodou Revolver Revue vydání plánuje k výročí pádu komunistického režimu v roce 1989.

Výbor Událostí Bohumila Doležala v Edici Revolver Revue, ze kterého níže přinášíme ukázku, připravil Adam Drda ve spolupráci s Terezií Pokornou, autorem grafické úpravy je Viktor Karlík, kniha v pevné vazbě bude čítat přes 400 stran formátu 165 x 240 a bude obsahovat rejstřík.
RR

Bohumil Doležal – Události
(několik zápisů z podzimu a zimy 2000/2001)

19. října • Měla Helenka třetí možnost? Totiž Helena Vondráčková. V příloze LN s ní uveřejnili rozhovor, kde mluví mj. o tom, že po roce 1968 měla možnost buď emigrovat, nebo se přizpůsobit požadavkům režimu. Nějaký čtenář namítá, že mohla jako Marta Kubišová dělat uklízečku, jako kardinál Vlk mýt okna, jako Dienstbier topit či jako Šilhán kopat kanály. Myslím, že je to ještě jednodušší. Mohla se stáhnout do ústraní bez okázalých gest, pracovat jako učitelka v mateřské školce, úřednice v nějakém podniku nebo poštovní doručovatelka. Po čase by na ni všichni zapomněli, ani po listopadu 1989 by se nedočkala žádné veliké slávy. Ale zachovala by se důstojně a správně. Ti lidé vůbec nestáli před dilematem emigrace – zvuková kulisa husákovskému režimu – nádeničina. Chtělo to jen se trochu uskrovnit.

23. října • Podle průzkumu veřejného mínění prováděného na počátku tohoto roku v několika zemích kandidujících na vstup do EU si většina Čechů myslí, že české hospodářství je na tom špatně a lepší to už nebude. Současně si však myslí, že se mají docela dobře a bude to ještě lepší. Zdá se, že se tu uplatňuje letitá zkušenost z komunistické éry. Veřejná sféra nejenže není se soukromou vůbec propojena, ale rozklad a úpadek veřejné sféry je to, co soukromé sféře nejvíc svědčí: vytváří se životadárný humus, a důmyslnou soustavou tunelů a tunýlků pak lze odvádět životodárnou materii z bezbranného těla toho, co lze označit tak, že to „není naše“, přímo do tepla našich domovů. Dokud se nezmění tahle mentalita, půjde to s českou společností z kopce.

7. listopadu • Tempora mutantur… Zdalipak si ještě někdo vzpomene na toto osudové výročí, den řinčení zbraní na Rudém náměstí, velkohubých projevů a otravných tirád v bolševickém tisku. České noviny, které sleduji, je ani nezaznamenaly. Kéž bychom se neviditelných následků „Velkého října“ v našich duších zbavili tak snadno, jako jsme na něj zapomněli.

14. listopadu • Prý přibývá pohřbů bez obřadu, lidé si nechtějí drásat city morbidními ceremoniemi. Zjevně jsou přesvědčeni, že umřít je něco, co se vymyká normalitě, tedy smůla, a že sami nikdy neumřou. Ve skutečnosti rozloučit se se zesnulým je projev elementární slušnosti a připomínka, že ani nás to jednou nemine; mimo jiné i proto záleží na všem, co v životě uděláme. Jsou věci, které se buď odčinit nedají, nebo to už nestihneme. Sekularizovaná společnost vede lidi k tomu, že si odvykli umírat: přitom umře každý.

25. listopadu • Celá země řeší otázku, zda má mít Emil Zátopek státní pohřeb. Je dobře, že nemáme nic důležitějšího na práci. Náměstek ministra školství Malý prohlásil: „Emil Zátopek si rozhodně zaslouží úctu za to, co udělal pro tento stát.“ Pan náměstek se domnívá, že v padesátých letech existoval „tento stát“? Politolog Zdeněk Zbořil omlouvá Zátopkovo selhání v roce 1969: „Víte, já si pamatuji, jak chodil hrbatý od měření vody, či co to dělal na tom bagru, a už byl také starší a začala se mu hroutit páteř. Velké hrdinské činy vždy bývají dost časově omezené, člověk málokdy vydrží žít celý život jako hrdina. Velcí hrdinové se snaží umřít co nejdřív, aby hrdiny mohli být.“ Podle této logiky musí člověk koukat co nejrychleji umřít; jinak se z něj stane kurva. Nadměrná skepse.

V rozhovoru pro Právo říká místopředsedkyně KSČM Rujbrová: „Přiznám se, že o tom, kolik tehdy bylo disidentů a pronásledovaných lidí, se dozvídám skutečně až od roku 1989, a to převážně z novin… V naší republice tehdy žilo 15 milionů lidí a pravděpodobně každý z nás nese určitý díl viny za to, že nedokázal otevřít ústa, nebo ho prostě ani nenapadlo, aby nahlas řekl, že se mu to a to nelíbí…“ Nenapadlo ho to zjevně zejména před paní místopředsedkyní, která za normalizace byla nejprve předsedkyní Senátu Městského soudu v Brně a poté Okresního soudu v Blansku. Mohlo by se totiž stát, že by ho pak dostala do péče. Asi z téhož důvodu byla paní místopředsedkyně tak špatně informovaná o pronásledování a disidentech. Lidé se jí o takových věcech asi nesvěřovali. Přece jen se tedy něco po Listopadu zlepšilo i pro paní Rujbrovou, která se ovšem za totáče podle vlastních slov neměla zase až tak špatně: „Upřímně říkám, že většina toho, co se dělo kolem mne, se mi líbila. Neměla jsem důvod být nespokojena.“ Když si člověk přečte její curriculum vitae, nemá důvod jí nevěřit.

7. prosince • V souvislosti s pohřbem Emila Zátopka zachvátila české noviny lavina neuvěřitelného vyvádění. Různí potentáti soutěží o to, kdo řekne větší hovadinu. Předseda Českého olympijského výboru: „Celý svět ztratil jednoho ze svých největších hrdinů…“ (To sedí, zejména když vezmeme v úvahu hrdinovo chování za normalizace.) LN uvádějí, že „mnozí v této souvislosti vzpomněli pohřeb Jana Palacha nebo předtím T. G. Masaryka“. To už je přímo úděsné: v současném českém Slavíně usedají pospolu ti, co se upálili na protest proti nedůslednosti a často i zbabělosti českých komunistů s lidskou tváří, s těmi, co se (jistěže pod hrubým tlakem, ale přece) podělali. V této věci patří Emil Zátopek spíše do sousedství Alexandra Dubčeka a Oldřicha Černíka. Vím, že o mrtvých se má psát jen dobře, ale tam, kde chvála je současně lež, je na místě mlčet.

9. prosince • Rusko má staronovou hymnu: Sajuz něrušimyj, ovšem beze slov. Budou si ji tedy zatím jenom broukat, ale stejně je to útok na nervy lidí v bývalých ruských koloniích. Zdá se, že se z Ruska postupně stává jen jakýsi zatím o něco umírněnější Sovětský svaz.

16. prosince • Titulek v Právu: „Turisté si u nás dávají lacino spravovat zuby“. V podtextu je: vyžírají nás, cizáci. Rozumí se odvěcí nepřátelé, Němci a Rakušáci. V textu se pak mezi řečí konciliantně přizná, že z toho mají užitek obě strany. A následuje vlastenecké varování: „Nemělo by se ale stát, že lékař se bude věnovat těmto (cizáckým) klientům a zanedbá české pacienty, kterým ošetření hradí zdravotní pojišťovna.“ Perfektní mediální práce, ještě že se o nás tolik starají.

3. ledna • Radostná zpráva: Václav Bělohradský už je zase na té správné straně! Chvíli mu trvalo, než se otřepal z pádu Václava Klause, pak smutně bloumal po stránkách Práva, nyní už tiskne zase v LN zasvěcené články na podporu druhé sametové revoluce.

Policie varuje zahraniční turisty pomocí letáčků před rozšířenou českou zlodějinou, v Právu přemýšlejí o tom, je-li to správné nebo ne. Psycholožka Irmanovová to považuje za projev českého sebemrskačství a nedostatku sebevědomí. Typický projev české hrdosti. Dáme ji najevo, když zatlučeme, že se u nás mocně krade. A pak bude všechno po česku v pořádku: navrch huj, vespod fuj.

12. ledna • Ke krizi kolem České televize: včerejší demonstrace na Václavském náměstí se účastnilo o dost méně lidí než té první. […] Na demonstraci přečetl kdosi dopis Miloše Formana, brojícího proti „politikům“: na politiky je třeba si dát větší pozor než na zloděje. Ve skutečnosti je třeba dát si větší pozor na pana Formana a jeho nejapné řeči než na zloděje. Pokračuje v tom, co začal už v novoročním přípitku a co by dovedeno do důsledků znamenalo anarchii a otevřená vrata pro manipulaci ještě horší, než byla ta komunistická. Bez politiky, politických stran a politiků neexistuje svobodná společnost. Nejvydařenější na tom je, že to pan Forman dělá ze svého amerického zátiší, kdežto plody jeho nezodpovědného vyvádění sklidíme my tady.

17. ledna • Poslanec Pilip a studentský předák z roku 1989 Jan Bubeník, kteří jsou už zhruba týden zadržováni na Kubě, kde se mimo jiné sešli s tamními disidenty, budou zjevně postaveni před soud. Castro se rozhodl, že se na ČR vyřádí. V zásadě mu v tom nic nebrání. Předpoklad (obávám se, že ho sdíleli i nešťastní postižení), že na zdatné Čechy, miláčky Madeleine Albrightové, si nikdo netroufne, se nepotvrdil. (À propos, vzpomínám si, že jeden významný český diplomat, za mlada nadějný reprezentant mladé české socialistické literatury, napsal někdy na počátku šedesátých let báseň začínající verši: „Fidéle, drahý vousáči, ty se mi velice líbíš“. Možná, že by byl kvalifikován pro diplomatickou misi ve věci obou zadržených: je třeba pouze báseň vyhledat, přeložit do španělštiny a poslat starému Castrovi jako doporučení).

3. února • Miroslav Ransdorf prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Podívejte se, já jsem byl na Kubě mnohokrát a nikdy mi tam nebyla kladena žádná omezení pohybu.“ Výrok týdne.

7. února • Naši zlatí hoši z Havany opět doma! Pan poslanec Pilip říká: „Byli jsme si vědomi, že riskujeme i zatčení, představovali jsme si ale tak dva tři dny, a ne 25 dní v nepředstavitelných podmínkách, které jsou ale v kubánských věznicích normální.“ Dá se tedy říci, že základním problémem obou pánů byla nedostatečná fantazie. Pan poslanec „ostře rozlišuje mezi kubánským režimem a kubánským lidem“, problém je jen v tom, že Fidelovi tato ostrá rozlišovací schopnost úplně chybí, a tak z obou zadržených dostal, co potřeboval. Petr Pithart v rozporu s protokolem obdaroval Fidela […], dal mu křišťálové šachy a doprovodil to poznámkou, že oba musí hrát otevřenou hru. Na to mu starý desperado řekl: „Vidím, že jste filosof.“ Musel z něho mít podobnou srandu jako kdysi Stalin z Beneše.

9. února • Petr Pithart se z Kuby vrátil jako nefalšovaný barbudo: je proti plošným sankcím vůči Kubě (Američané budou mít radost), mluví o nadstandardních možnostech ekonomických styků (všichni s nostalgií vzpomínáme na pomeranče mdlé chuti, které vypadaly, jako by se jimi před odesláním koulovaly opice, na odporně nasládlé cigarety, které netáhly, a třtinový cukr, který jsme nepotřebovali). A pokud jde o tradici česko-kubánské spolupráce, je třeba upřesnit: byla to spolupráce československého bolševického režimu s kubánským bolševickým režimem dirigovaná z Moskvy.

14. února • Radim Uzel, bojovník za sexuální práva české populace, si to na stránkách (Rudého) Práva vyřídil s křesťanstvím. Dodnes jsem netušil, že sexuální revoluce nějak souvisí s bolševickou.

15. února • Ministr Grégr, tento novodobý stavitel pyramid, přišel s další iniciativou: do skřípajícího soukolí českého hospodářství je pro povzbuzení třeba nalít bratru dvě stě šedesát miliard Kč. Tím bude nastartován český hospodářský zázrak. Problém je ovšem v tom, že za padesát let pobytu v Rusku česká společnost ztratila určité pracovní návyky a kulturu práce. To jsou všechno věci, jejichž rekonstrukce bude trvat mnoho let a vyžaduje stimulaci nemateriální povahy. Představa, že pracovní morálku lidí lze regulovat přivíráním a povolováním kohoutku od penězovodu, stojí v podstatě na marxistických základech. Za mých mladých let se tomu říkalo „hmotná zainteresovanost“ a nikdy to pořádně nefungovalo.

22. února • Dejte sem tu pásku! S těmito slovy napadl Milan Knížák fyzicky redaktora Práva Kramera, který s ním pořizoval rozhovor. Musím spravedlivě uznat, že Kramer je opravdový profesionál, zachází se svými protějšky velmi nemilosrdně a tak to taky má být. Jeho velká interview patří k tomu, co v Právu stojí za to číst. Naproti tomu ředitel Národní galerie je zjevně to, čím by Václav Klaus a ODS rádi nahradili nehodné a apriorně levicové intelektuály, až budou buď vyhubeni, nebo raději sami dobrovolně vymřou: energický selfmademan, vzniklý zkřížením náboženského reformátora anglosaské provenience a sapéra Vodičky.

23. února • Fobie ze zneužití údajů získaných při sčítání obyvatelstva je velmi příbuzná strachu z nemoci šílených krav. Je zajímavé, jak jsou na takové věci cimprlich v zemi, kde po několik desetiletí donášel bratr na bratra, až se hory zelenaly.

28. února • V Polsku byl obžalován bývalý velitel internačního tábora pro Němce z roku 1945. Chlapík má smůlu, ve zdraví se dožil dnešního dne: v době, kdy organizoval a prováděl zvěrstva, mu totiž bylo teprve 21 let. I tak se tužil. Vraždy a znásilňování byly v táboře na denním pořádku, on sám nese zodpovědnost za to, že bylo za živa upáleno nejméně 48 Němců. Poláci jsou sebevědomější národ než Češi a více si váží své pověsti: postavili darebáka před soud. Naši vrahouni si užívají pokojného stáří.
 

Podpora vydání Událostí Bohumila Doležala

Chcete podpořit velký knižní výbor denních Událostí Bohumila Doležala v Edici Revolver Revue?

17.9.2014

V Edici Revolver Revue vyjde letos na podzim kniha Události, která bude obsáhlým výborem z deníku kritika a komentátora Bohumila Doležala z let 2000–2014, a RR hledá dárce, kteří realizaci tohoto vydání podpoří.

Zdůrazňujeme, že kniha nepřinese soubor článků „známého autora“ publikovaných již dříve v denním tisku a ve výběru i knižně, nýbrž že to bude obsáhlý, více než čtyřsetstránkový výbor z každodenních glos a komentářů, které Bohumil Doležal v posledních čtrnácti letech zveřejňoval jen na své internetové stránce. Domníváme se, že kniha to bude mimořádná a podstatná: názorně ukáže nejen to, že nezávislý kritik Doležalova formátu se v českém veřejném životě objeví jen jednou za čas a v českém prostředí po roce 1989 představuje obzvlášť výjimečný a těžko souměřitelný úkaz, ale přinese také jedinečnou komentovanou kroniku naší doby, jejíž autor mimo jiné zaznamenává a analyzuje – s mimořádnou jasnozřivostí, inteligencí, erudicí i vtipem a také vytrvalostí – podstatné příčiny postupného propadu místní politiky a veřejného dění, a to v kontextu vybraných událostí historických i světových. Doležalovy Události tak přinášejí také případné a inspirativní odpovědi na otázku, proč se česká demokracie neustále vyvíjí k horšímu, resp. proč se nevyvíjí k lepšímu – i z toho důvodu nikoli náhodou Revolver Revue vydání plánuje k výročí pádu komunistického režimu v roce 1989.

Rádi bychom touto cestou požádali o pomoc a podporu dárce, kteří by chtěli vydání knihy pomoci. Na náklady spojené s přípravou a realizací tohoto výboru, náročného mimo jiné svou ediční přípravou, získal vydavatel grant, který je však může pokrýt pouze částečně. Chce-li a může-li někdo z Vás či Vašich přátel vydání Doležalových Událostí v Edici Revolver Revue podpořit formou daru jakoukoli částkou, kontaktujte nás prosíme na čísle 777 654 516 (Ivana Metelková, ředitelka RR), případně 774 092 052, nebo na adrese: sekretariat@revolverrevue.cz.

Výbor Událostí Bohumila Doležala v Edici Revolver Revue, ze kterého níže přinášíme ukázku, připravil Adam Drda ve spolupráci s Terezií Pokornou, autorem grafické úpravy je Viktor Karlík, kniha v pevné vazbě bude čítat přes 400 stran formátu 165 x 240 a bude obsahovat rejstřík.
RR

Bohumil Doležal – Události
(několik zápisů z podzimu a zimy 2000/2001)

19. října • Měla Helenka třetí možnost? Totiž Helena Vondráčková. V příloze LN s ní uveřejnili rozhovor, kde mluví mj. o tom, že po roce 1968 měla možnost buď emigrovat, nebo se přizpůsobit požadavkům režimu. Nějaký čtenář namítá, že mohla jako Marta Kubišová dělat uklízečku, jako kardinál Vlk mýt okna, jako Dienstbier topit či jako Šilhán kopat kanály. Myslím, že je to ještě jednodušší. Mohla se stáhnout do ústraní bez okázalých gest, pracovat jako učitelka v mateřské školce, úřednice v nějakém podniku nebo poštovní doručovatelka. Po čase by na ni všichni zapomněli, ani po listopadu 1989 by se nedočkala žádné veliké slávy. Ale zachovala by se důstojně a správně. Ti lidé vůbec nestáli před dilematem emigrace – zvuková kulisa husákovskému režimu – nádeničina. Chtělo to jen se trochu uskrovnit.

23. října • Podle průzkumu veřejného mínění prováděného na počátku tohoto roku v několika zemích kandidujících na vstup do EU si většina Čechů myslí, že české hospodářství je na tom špatně a lepší to už nebude. Současně si však myslí, že se mají docela dobře a bude to ještě lepší. Zdá se, že se tu uplatňuje letitá zkušenost z komunistické éry. Veřejná sféra nejenže není se soukromou vůbec propojena, ale rozklad a úpadek veřejné sféry je to, co soukromé sféře nejvíc svědčí: vytváří se životadárný humus, a důmyslnou soustavou tunelů a tunýlků pak lze odvádět životodárnou materii z bezbranného těla toho, co lze označit tak, že to „není naše“, přímo do tepla našich domovů. Dokud se nezmění tahle mentalita, půjde to s českou společností z kopce.

7. listopadu • Tempora mutantur… Zdalipak si ještě někdo vzpomene na toto osudové výročí, den řinčení zbraní na Rudém náměstí, velkohubých projevů a otravných tirád v bolševickém tisku. České noviny, které sleduji, je ani nezaznamenaly. Kéž bychom se neviditelných následků „Velkého října“ v našich duších zbavili tak snadno, jako jsme na něj zapomněli.

14. listopadu • Prý přibývá pohřbů bez obřadu, lidé si nechtějí drásat city morbidními ceremoniemi. Zjevně jsou přesvědčeni, že umřít je něco, co se vymyká normalitě, tedy smůla, a že sami nikdy neumřou. Ve skutečnosti rozloučit se se zesnulým je projev elementární slušnosti a připomínka, že ani nás to jednou nemine; mimo jiné i proto záleží na všem, co v životě uděláme. Jsou věci, které se buď odčinit nedají, nebo to už nestihneme. Sekularizovaná společnost vede lidi k tomu, že si odvykli umírat: přitom umře každý.

25. listopadu • Celá země řeší otázku, zda má mít Emil Zátopek státní pohřeb. Je dobře, že nemáme nic důležitějšího na práci. Náměstek ministra školství Malý prohlásil: „Emil Zátopek si rozhodně zaslouží úctu za to, co udělal pro tento stát.“ Pan náměstek se domnívá, že v padesátých letech existoval „tento stát“? Politolog Zdeněk Zbořil omlouvá Zátopkovo selhání v roce 1969: „Víte, já si pamatuji, jak chodil hrbatý od měření vody, či co to dělal na tom bagru, a už byl také starší a začala se mu hroutit páteř. Velké hrdinské činy vždy bývají dost časově omezené, člověk málokdy vydrží žít celý život jako hrdina. Velcí hrdinové se snaží umřít co nejdřív, aby hrdiny mohli být.“ Podle této logiky musí člověk koukat co nejrychleji umřít; jinak se z něj stane kurva. Nadměrná skepse.

V rozhovoru pro Právo říká místopředsedkyně KSČM Rujbrová: „Přiznám se, že o tom, kolik tehdy bylo disidentů a pronásledovaných lidí, se dozvídám skutečně až od roku 1989, a to převážně z novin… V naší republice tehdy žilo 15 milionů lidí a pravděpodobně každý z nás nese určitý díl viny za to, že nedokázal otevřít ústa, nebo ho prostě ani nenapadlo, aby nahlas řekl, že se mu to a to nelíbí…“ Nenapadlo ho to zjevně zejména před paní místopředsedkyní, která za normalizace byla nejprve předsedkyní Senátu Městského soudu v Brně a poté Okresního soudu v Blansku. Mohlo by se totiž stát, že by ho pak dostala do péče. Asi z téhož důvodu byla paní místopředsedkyně tak špatně informovaná o pronásledování a disidentech. Lidé se jí o takových věcech asi nesvěřovali. Přece jen se tedy něco po Listopadu zlepšilo i pro paní Rujbrovou, která se ovšem za totáče podle vlastních slov neměla zase až tak špatně: „Upřímně říkám, že většina toho, co se dělo kolem mne, se mi líbila. Neměla jsem důvod být nespokojena.“ Když si člověk přečte její curriculum vitae, nemá důvod jí nevěřit.

7. prosince • V souvislosti s pohřbem Emila Zátopka zachvátila české noviny lavina neuvěřitelného vyvádění. Různí potentáti soutěží o to, kdo řekne větší hovadinu. Předseda Českého olympijského výboru: „Celý svět ztratil jednoho ze svých největších hrdinů…“ (To sedí, zejména když vezmeme v úvahu hrdinovo chování za normalizace.) LN uvádějí, že „mnozí v této souvislosti vzpomněli pohřeb Jana Palacha nebo předtím T. G. Masaryka“. To už je přímo úděsné: v současném českém Slavíně usedají pospolu ti, co se upálili na protest proti nedůslednosti a často i zbabělosti českých komunistů s lidskou tváří, s těmi, co se (jistěže pod hrubým tlakem, ale přece) podělali. V této věci patří Emil Zátopek spíše do sousedství Alexandra Dubčeka a Oldřicha Černíka. Vím, že o mrtvých se má psát jen dobře, ale tam, kde chvála je současně lež, je na místě mlčet.

9. prosince • Rusko má staronovou hymnu: Sajuz něrušimyj, ovšem beze slov. Budou si ji tedy zatím jenom broukat, ale stejně je to útok na nervy lidí v bývalých ruských koloniích. Zdá se, že se z Ruska postupně stává jen jakýsi zatím o něco umírněnější Sovětský svaz.

16. prosince • Titulek v Právu: „Turisté si u nás dávají lacino spravovat zuby“. V podtextu je: vyžírají nás, cizáci. Rozumí se odvěcí nepřátelé, Němci a Rakušáci. V textu se pak mezi řečí konciliantně přizná, že z toho mají užitek obě strany. A následuje vlastenecké varování: „Nemělo by se ale stát, že lékař se bude věnovat těmto (cizáckým) klientům a zanedbá české pacienty, kterým ošetření hradí zdravotní pojišťovna.“ Perfektní mediální práce, ještě že se o nás tolik starají.

3. ledna • Radostná zpráva: Václav Bělohradský už je zase na té správné straně! Chvíli mu trvalo, než se otřepal z pádu Václava Klause, pak smutně bloumal po stránkách Práva, nyní už tiskne zase v LN zasvěcené články na podporu druhé sametové revoluce.

Policie varuje zahraniční turisty pomocí letáčků před rozšířenou českou zlodějinou, v Právu přemýšlejí o tom, je-li to správné nebo ne. Psycholožka Irmanovová to považuje za projev českého sebemrskačství a nedostatku sebevědomí. Typický projev české hrdosti. Dáme ji najevo, když zatlučeme, že se u nás mocně krade. A pak bude všechno po česku v pořádku: navrch huj, vespod fuj.

12. ledna • Ke krizi kolem České televize: včerejší demonstrace na Václavském náměstí se účastnilo o dost méně lidí než té první. […] Na demonstraci přečetl kdosi dopis Miloše Formana, brojícího proti „politikům“: na politiky je třeba si dát větší pozor než na zloděje. Ve skutečnosti je třeba dát si větší pozor na pana Formana a jeho nejapné řeči než na zloděje. Pokračuje v tom, co začal už v novoročním přípitku a co by dovedeno do důsledků znamenalo anarchii a otevřená vrata pro manipulaci ještě horší, než byla ta komunistická. Bez politiky, politických stran a politiků neexistuje svobodná společnost. Nejvydařenější na tom je, že to pan Forman dělá ze svého amerického zátiší, kdežto plody jeho nezodpovědného vyvádění sklidíme my tady.

17. ledna • Poslanec Pilip a studentský předák z roku 1989 Jan Bubeník, kteří jsou už zhruba týden zadržováni na Kubě, kde se mimo jiné sešli s tamními disidenty, budou zjevně postaveni před soud. Castro se rozhodl, že se na ČR vyřádí. V zásadě mu v tom nic nebrání. Předpoklad (obávám se, že ho sdíleli i nešťastní postižení), že na zdatné Čechy, miláčky Madeleine Albrightové, si nikdo netroufne, se nepotvrdil. (À propos, vzpomínám si, že jeden významný český diplomat, za mlada nadějný reprezentant mladé české socialistické literatury, napsal někdy na počátku šedesátých let báseň začínající verši: „Fidéle, drahý vousáči, ty se mi velice líbíš“. Možná, že by byl kvalifikován pro diplomatickou misi ve věci obou zadržených: je třeba pouze báseň vyhledat, přeložit do španělštiny a poslat starému Castrovi jako doporučení).

3. února • Miroslav Ransdorf prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Podívejte se, já jsem byl na Kubě mnohokrát a nikdy mi tam nebyla kladena žádná omezení pohybu.“ Výrok týdne.

7. února • Naši zlatí hoši z Havany opět doma! Pan poslanec Pilip říká: „Byli jsme si vědomi, že riskujeme i zatčení, představovali jsme si ale tak dva tři dny, a ne 25 dní v nepředstavitelných podmínkách, které jsou ale v kubánských věznicích normální.“ Dá se tedy říci, že základním problémem obou pánů byla nedostatečná fantazie. Pan poslanec „ostře rozlišuje mezi kubánským režimem a kubánským lidem“, problém je jen v tom, že Fidelovi tato ostrá rozlišovací schopnost úplně chybí, a tak z obou zadržených dostal, co potřeboval. Petr Pithart v rozporu s protokolem obdaroval Fidela […], dal mu křišťálové šachy a doprovodil to poznámkou, že oba musí hrát otevřenou hru. Na to mu starý desperado řekl: „Vidím, že jste filosof.“ Musel z něho mít podobnou srandu jako kdysi Stalin z Beneše.

9. února • Petr Pithart se z Kuby vrátil jako nefalšovaný barbudo: je proti plošným sankcím vůči Kubě (Američané budou mít radost), mluví o nadstandardních možnostech ekonomických styků (všichni s nostalgií vzpomínáme na pomeranče mdlé chuti, které vypadaly, jako by se jimi před odesláním koulovaly opice, na odporně nasládlé cigarety, které netáhly, a třtinový cukr, který jsme nepotřebovali). A pokud jde o tradici česko-kubánské spolupráce, je třeba upřesnit: byla to spolupráce československého bolševického režimu s kubánským bolševickým režimem dirigovaná z Moskvy.

14. února • Radim Uzel, bojovník za sexuální práva české populace, si to na stránkách (Rudého) Práva vyřídil s křesťanstvím. Dodnes jsem netušil, že sexuální revoluce nějak souvisí s bolševickou.

15. února • Ministr Grégr, tento novodobý stavitel pyramid, přišel s další iniciativou: do skřípajícího soukolí českého hospodářství je pro povzbuzení třeba nalít bratru dvě stě šedesát miliard Kč. Tím bude nastartován český hospodářský zázrak. Problém je ovšem v tom, že za padesát let pobytu v Rusku česká společnost ztratila určité pracovní návyky a kulturu práce. To jsou všechno věci, jejichž rekonstrukce bude trvat mnoho let a vyžaduje stimulaci nemateriální povahy. Představa, že pracovní morálku lidí lze regulovat přivíráním a povolováním kohoutku od penězovodu, stojí v podstatě na marxistických základech. Za mých mladých let se tomu říkalo „hmotná zainteresovanost“ a nikdy to pořádně nefungovalo.

22. února • Dejte sem tu pásku! S těmito slovy napadl Milan Knížák fyzicky redaktora Práva Kramera, který s ním pořizoval rozhovor. Musím spravedlivě uznat, že Kramer je opravdový profesionál, zachází se svými protějšky velmi nemilosrdně a tak to taky má být. Jeho velká interview patří k tomu, co v Právu stojí za to číst. Naproti tomu ředitel Národní galerie je zjevně to, čím by Václav Klaus a ODS rádi nahradili nehodné a apriorně levicové intelektuály, až budou buď vyhubeni, nebo raději sami dobrovolně vymřou: energický selfmademan, vzniklý zkřížením náboženského reformátora anglosaské provenience a sapéra Vodičky.

23. února • Fobie ze zneužití údajů získaných při sčítání obyvatelstva je velmi příbuzná strachu z nemoci šílených krav. Je zajímavé, jak jsou na takové věci cimprlich v zemi, kde po několik desetiletí donášel bratr na bratra, až se hory zelenaly.

28. února • V Polsku byl obžalován bývalý velitel internačního tábora pro Němce z roku 1945. Chlapík má smůlu, ve zdraví se dožil dnešního dne: v době, kdy organizoval a prováděl zvěrstva, mu totiž bylo teprve 21 let. I tak se tužil. Vraždy a znásilňování byly v táboře na denním pořádku, on sám nese zodpovědnost za to, že bylo za živa upáleno nejméně 48 Němců. Poláci jsou sebevědomější národ než Češi a více si váží své pověsti: postavili darebáka před soud. Naši vrahouni si užívají pokojného stáří.
 

Chcete podpořit velký knižní výbor denních Událostí Bohumila Doležala v Edici Revolver Revue?

Večer Revolver Revue / Jiřímu Kolářovi a I. M. Jirousovi k narozeninám

9.9.2014

Kdy: pondělí 15. září od 19 h
Kde: kavárna Unijazz (Jindřišská 5, vchod z pasáže „Jindřišská“, II. schodiště, 4. patro)

Zveme Vás na večer u příležitosti vydání knihy o díle I. M. Jirouse MAGOROVA KONFERENCE, která v Edici RR vychází k jeho nedožitým sedmdesátinám (23. 9. 1944), a podzimní REVOLVER REVUE, obsahující mj. obsáhlý blok textů a fotografií věnovaných Jiřímu Kolářovi, od jehož narození uplyne letos sto let (24. 9. 1914).

Těšit se můžete na obě publikace, které bude možno na místě zakoupit za mimořádné ceny + dobrou společnost + tradičně otevřenou RR zábavu.
 

Večer Revolver Revue /  Jiřímu Kolářovi a I. M. Jirousovi k narozeninám
Večer Revolver Revue /  Jiřímu Kolářovi a I. M. Jirousovi k narozeninám

Kniha Magorova konference / k nedožitým sedmdesátinám I. M. Jirouse

8.9.2014

Dovolujeme si upozornit na novou knihu z Edice RR, věnovanou dílu I. M. Jirouse, a pozvat Vás na její uvedení:

MAGOROVA KONFERENCE
(k dílu I. M. Jirouse)

Edita Onuferová, Terezie Pokorná (eds.)

Bartoň / Baugh / Drda / Geisler / Gruntorád / Hruška / Hybler / Jindra / Juříková / Karlík / Krumphanzl / Machovec / Maslowski / Merhaut / Němcová / Němec / Pečinková / Petříček / Pokorná / Quinn / Stárek / Šlajchrt / Špirit / Tuckerová / Vajchr / Wilson

Poezie, dopisy, překlady / Samizdat a lidská práva, pozůstalost a další prameny / Polemik, kritik, historik umění / Teoretik undergroundu / Působení po roce 1989, kolektivní paměť a mediální obraz

208 stran textů a fotografií včetně rejstříku, zevrubného hesla I. M. J. a medailonů autorů. Více o knize zde.

Kniha bude uvedena v pondělí 15. září v 19 hodin v kavárně a čítárně Unijazz (Jindřišská 5) společně s podzimním číslem Revolver Revue, které obsahuje mj. blok textů a fotografií věnovaných Jiřímu Kolářovi, od jehož narození uplyne letos sto let. Těšit se můžete na obě publikace, které bude možno na místě zakoupit za mimořádné ceny + dobrou společnost + tradičně otevřenou RR zábavu.

Za zvýhodněnou cenu objednávejte zde.

Kniha Magorova konference / k nedožitým sedmdesátinám I. M. Jirouse

PRÁVĚ VYCHÁZÍ PODZIMNÍ REVOLVER REVUE (96/2014)

4.9.2014

Obsáhlá část tohoto čísla je věnována Jiřímu Kolářovi u příležitosti výročí sta let od jeho narození (24. 9. 1914) a bude uvedena spolu s čerstvou knihou Magorova konference, která v RR vychází k nedožitým sedmdesátinám I. M. Jirouse (23. 9. 1944), v pondělí 15. září v kavárně Unijazz (Jindřišská 5), kam srdečně zveme!

  • JIŘÍ KOLÁŘ – Vachtová, Karlík, Šlajchrt, Formánek + fotografie
  • Hrabal + Kolář – NAROZENI 1914 – ROZHOVOR – Karlík / Špirit
  • Borkovec, Zelenka – PRÓZY
  • BÁSNĚ – Částka, Rajchman, Bátor
  • DENÍKOVÉ ZÁZNAMY – Holcová
  • Drda – BONDYOVÁ
  • Macháček – MONOTYPY
  • Hauková – FOTOGRAFIE – Langerová
  • NOVÁ PÍSMA
  • Lomová
  • Haloun – KNIŽNÍ EDICE
  • COULEUR – kritické reflexe a glosy

„Kolářova hlava neznala ani chaos ani prázdniny a způsobila všechno možné, traktáty, eseje, překlady, knihy pro děti, divadelní hry, přes 120 metodicky různých druhů plošných a prostorových koláží. Kromě toho uvedla do života Kolářovu cenu a konečně, místo odpočinku, vydávala občasnou Revue K. Kolář nepatřil k miláčkům publika.“
Ludmila Vachtová – Stoletá koláž

„‚Knihomolka‘ Ruth, které se tolik příčila představa, že jejím posláním na světě je péče o domácnost a rodinné blaho, se v Praze, v Terezíně a později v Birkenau starala o slabší a potřebné.“
Adam Drda – Malé hezké číslo 72430 (Ruth Bondyová)

„Hlásit se k němu by mělo nejspíš znamenat přísnost k sobě samému, u Koláře lze těžko hledat opěrné body pro vlastní lenost, pohodlnost a pragmatická řešení. V současných Čechách jsou ovšem oblíbení spíš umělci, kteří někoho udali nebo alespoň v rámci šíření své tvorby ohýbali hřbet.“
Viktor Karlík – Očitým svědkem

„Uprostřed přísně střeženého prostoru stál obrovský plechový hangár a v jeho rohu zaparkované dvě Pragy V3S, trvale spojené s přívěsy, tzv. vojenská pojízdná tiskárna.“
Zdeněk Macháček – 1981/1982

„Na dunách zarostlých trávou, za nimiž hnila malá delta s volavčími hnízdy, se vynořila tmavá postava.“
Petr Borkovec – Zlodějíčci

„12/6 Můj kriminál? Život bez tužky a papíru, nic horšího mě nemohlo potkat. Copak nebylo horší žít na socialistické svobodě, ve strachu, co s tebou i ten poslední courák udělá, že píšeš, co ti život poroučí psát?“
Jiří Kolář – Ze Záznamů

„Musím ovšem přiznat, že pro svou mimořádnou inteligenci vyspělé sedmnáctileté studentky se nikdy nedopustila toho, čemu říkám jalová, spíše nebezpečná útěcha.“
Jaromír Zelenka – Konflikty u stolku 

Více o letní RR zde
 

PRÁVĚ VYCHÁZÍ PODZIMNÍ REVOLVER REVUE (96/2014)

Máte už poslední tituly z RR?

10.7.2014

Nenechte si ujít letní RR + eseje Josepha Conrada + prozaické debuty Borjany Dodovy a Terezy Límanové:

Revolver Revue 95/2014 obsahuje

  • velkou obrazovo-textovou koláž věnovanou laureátovi Ceny RR za rok 2013 PAVLU ZAJÍČKOVI, zahrnující kromě Zajíčkových textů a fotografií Ondřeje Němce anketu, v níž o oceněném textaři, hudebníkovi a výtvarníkovi hovoří 34 respondentů
  • dva (v Čechách) dosud nepublikované rozhovory s FILIPEM TOPOLEM: první s hudebníkem a básníkem vedl Adam Drda, druhý Filip Bloem před posledním – amsterdamským – koncertem Psích vojáků
  • portrét „muže určeného k likvidaci“ IVANA KIESLINGERA, který se neúnavné odbojové činnosti začal věnovat už v útlém věku coby skaut přezdívaný Kyslík
  • ukázku z terezínského svědectví Suzanne Fall TRANSPORT Č. CV 330 v překladu Věry Koubové a s průvodním textem Anny Hájkové
  • NOVÉ BÁSNĚ Petra Hrušky + NOVÉ PRÓZY Patrika Linharta a Víta Kremličky
  • záznam diskusí, které se spisovatelem IVANEM MATOUŠKEM v Českém centru Paříž moderoval Jean-Gaspard Páleníček
  • závěrečný díl cyklu SCENÁRISTICKÁ DÍLNA, v němž Martin Ryšavý uváděl práce studentů pražské FAMU
  • FOTOGRAFIE Petra Králíka + NOVÉ PRÁCE Jana Híska
  • blok, v němž TEREZA A JURAJ HORVÁTHOVI PŘEDSTAVUJÍ slovem i obrazem čerstvá a málo známá díla CHRUDOŠE VALOUŠKA
  • VYPALOVANÝ KRESBY Libora Krejcara + rozhovor, který s ním vedl Viktor Karlík
  • interview Vladimíra Drápala s výtvarníkem JIŘÍM KUBOVÝM, provázený výběrem z prací zpovídaného
  • pracoviště JIŘÍHO PETRBOKA v rubrice Ateliéry
  • glosář PETRA BABÁKA
  • další díl seriálu Karla Halouna mapujícího grafické stránky ČESKÝCH KNIŽNÍCH EDIC
  • fotoreportáž z Večera U NÁS VE SKLEPĚ v pražské Novoměstské radnici a Café Neustadt

    + v kritickém COULEURU:
     

  • M. Doležal – Evropan tělem i divadlem (za KARLEM KRAUSEM)
  • Vajchr – Dvě chvilky pro zrcadlo (o nových knihách DORY KAPRÁLOVÉ a PETRY HŮLOVÉ) + Cholin redivivus (ke knize NIKDO Z VÁS NEZNÁ CHOLINA)
  • Šlajchrt – Avantgarda v dotyku s věčností (nad monografií LADISLAVA ZÍVRA) + Průvodce protektorátní Prahou (nad knihou JIŘÍHO PADEVĚTA)
  • Kosáková – Zítra bude páté přes deváté (o knize MICHAILA ŠIŠKINA Listář)
  • Adámek – Kavalír z Watteauova obrazu (k monografii JIŘÍHO BRDEČKY)
  • Ulmanová – Staronové jižanské hvízdnutí (o románu Obdivné hvízdnutí LEWISE NORDANA)
  • Drda – Když vlast zaplaví rodáka nezměrnou láskou (KUNDEROVSKÉ VÝROČÍ) + Babiš, média, souznění
  • Onufer – Slačálek a „symbolické násilí“

Objednávejte zde.

Tereza Límanová: Domeček

„Je těsně po Vánocích roku 1968, stojím vedle dědy před domem se sytě růžovou fasádou ve Šporkově ulici číslo 8, ve kterém strávím dalších deset let.“

Tereza Límanová ve svém prozaickém autobiografickém debutu zpřítomňuje zážitky hrdinky, která nabývá určujících životních zkušeností skrze postupné sbližování s tajuplnou existencí jednoho starobylého pražského domu a jeho obyvatel. Pozornou drobnokresbou prvotních vjemů a dojmů Límanová evokuje neporovnatelnou intenzitu raného prociťování skutečnosti.

Objednávejte zde.

Borjana Dodova: Inverzní kyvadlo

„K nehodám dochází na třicátém šestém kilometru až příliš často.“

Postavy v knize povídek Borjany Dodovy Inverzní kyvadlo jsou vyšinuty ze své dosavadní životní dráhy znepokojivě nevysvětlitelnými nárazy. Jejich tápavě polovičaté snahy vzdorovat postupujícímu chaosu Dodova ve své prozaické prvotině ohledává klipovou montáží scénických obrazů vykreslených lapidárně ironizujícím jazykem.

Objednávejte zde.

Joseph Conrad: Poznámky o životě a literatuře

Joseph Conrad je u nás sice už od dvacátých. let 20. století uznávaným autorem, v českém překladu postupně vyšla většina jeho próz, jedna poloha jeho díla – totiž esejistika – však dosud zůstávala opomíjena. Vytváří přitom intelektuální podloží, na němž jsou Conradovy prózy pevně usazeny, a bez její znalosti nemůže být obraz jeho literárního a myšlenkového odkazu nikdy úplný. Conradovy eseje, jejichž výbor vychází v Edice Revolver Revue v překladu Petra Onufera česky poprvé, ovšem stojí za pozornost především samy o sobě. Autor se i v nich projevuje nejen jako vytříbený a strhující stylista a znalec literatury, jejíž otázky patří k jeho základním tématům, ale také jako jasnozřivý společenský komentátor i politický analytik – například jeho úvahy o povaze ruské autokracie a mocenských ambicích ruského impéria se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na dané téma napsáno.

Objednávejte zde.
 

Máte už poslední tituly z RR?
Máte už poslední tituly z RR?
Máte už poslední tituly z RR?
Máte už poslední tituly z RR?

RR hodiny pro veřejnost v červenci a srpnu

26.6.2014

Během července a srpna bude v redakci RR otevřeno pro veřejnost v pondělí 9–18 h, jindy pouze po předchozí domluvě (sekretariat@revolverrevue.cz).

RR
 

Kampaň Proti ztrátě paměti 2014

23.6.2014

Poslední červnový týden pořádá společnost Člověk v tísni kampaň Proti ztrátě paměti, jejímž cílem je uctění památky obětí komunistického režimu a připomenutí zločinů komunismu. Celorepubliková informační kampaň vrcholí ve čtvrtek 26. června 2014 programem v Praze i v regionech.

Program a více informací zde a na www.protiztratepameti.cz/2014.
 

Pozvání / KNIHEX 2014

18.6.2014

Zveme Vás na čtvrtý ročník knižního jarmarku Knihex, který se bude konat již tuto neděli 22. června od 10 do 20 hodin na pražské náplavce pod Rašínovým nábřežím (mezi Palackého a železničním mostem).

Revolver Revue, knihy z Edice RR, originální trika a tašky z naší produkce za mimořádné ceny!

Kromě prodejních stánků dalších nakladatelství se můžete těšit na bohatý doprovodný program, linorytovou a knihvazačskou dílnu, workshopy pro děti ad.

Kompletní program a více informací najdete na www.knihex.czwww.facebook.com/Knihex.

Těšíme se na Vás!
 

Pozvání / KNIHEX 2014

NOVÁ KNIHA Z RR NA LÉTO / Eseje Josepha CONRADA poprvé česky!

16.6.2014

Dovolujeme si upozornit na novou knihu z Edice RR:

JOSEPH CONRAD
POZNÁMKY O ŽIVOTĚ A LITERATUŘE

Joseph Conrad je u nás sice už od dvacátých. let 20. století uznávaným autorem, v českém překladu postupně vyšla většina jeho próz, jedna poloha jeho díla – totiž esejistika – však dosud zůstávala opomíjena. Vytváří přitom intelektuální podloží, na němž jsou Conradovy prózy pevně usazeny, a bez její znalosti nemůže být obraz jeho literárního a myšlenkového odkazu nikdy úplný.

Conradovy eseje, jejichž výbor vychází v Edice Revolver Revue v překladu Petra Onufera česky poprvé, ovšem stojí za pozornost především samy o sobě. Autor se i v nich projevuje nejen jako vytříbený a strhující stylista a znalec literatury, jejíž otázky patří k jeho základním tématům, ale také jako jasnozřivý společenský komentátor i politický analytik – například jeho úvahy o povaze ruské autokracie a mocenských ambicích ruského impéria se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na dané téma napsáno.

Za zvýhodněnou cenu objednávejte zde.  

NOVÁ KNIHA Z RR NA LÉTO / Eseje Josepha CONRADA poprvé česky!

Pozvání z RR / 2x autorské čtení / Jörg BERNIG + Tereza LÍMANOVÁ

9.6.2014
  • středa 11. června od 18 h / autorské čtení současného německého básníka Jörga Berniga v Pražském literárním domě (Ječná 11, Praha 2), z jehož básní vyšel v Revolver Revue č.
    93/2013
    pod titulem V zaniklých říších výbor v překladu Věry Koubové (více zde)
Pozvání z RR / 2x autorské čtení / Jörg BERNIG + Tereza LÍMANOVÁ
Pozvání z RR / 2x autorské čtení / Jörg BERNIG + Tereza LÍMANOVÁ

Velký Večer Revolver Revue + Cena pro Pavla Zajíčka / již tento pátek!

4.6.2014

KDY + KDE + CO

  • pátek 6. června 2014 od 19.30 h / Podnik (Ex-Divus, Bubenská 1, Praha 7, Holešovice)

PROGRAM

+ společenská zábava, tanec, občerstvení a mnohé další

Vstupné 150 Kč (ke koupi na místě)

V rámci Večera bude možno zakoupit letní Revolver Revue – s koláží textů, fotografií a anketních odpovědí věnovaných laureátovi –, vybrané knihy z Edice RR a originální, ručně vyráběné tašky za mimořádné ceny.

Nenechte si ujít, těšíme se na Vás!

Velký Večer Revolver Revue + Cena pro Pavla Zajíčka / již tento pátek!

Pozvání / Cena Revolver Revue pro Pavla Zajíčka na Večeru RR 6. 6. / klub Podnik

26.5.2014

Prestižní Cenu Revolver Revue za rok 2013 obdrží básník, hudebník a výtvarník Pavel Zajíček. Cena mu bude předána na Velkém Večeru Revolver Revue v pátek 6. 6. v klubu Podnik (Ex-Divus), kde vystoupí skupiny DG 307, Krch-off band, Garage, Johannes Benz, DJ Arwen und der Hexer a možná i Banana Split a Jeho Moralisté. Uvedeno bude letní číslo Revolver Revue, které obsahuje i koláž textů, fotografií a anketních odpovědí věnovaných laureátovi.

Srdečně zveme!

Pozvání / Cena Revolver Revue pro Pavla Zajíčka na Večeru RR 6. 6. / klub Podnik

Pozvání na autorské čtení / Tereza LÍMANOVÁ – Domeček / Café Neustadt

14.5.2014

Zveme vás na uvedení prozaického debutu Terezy Límanové Domeček. Autorské čtení z knihy a autogramiáda se uskuteční ve čtvrtek 22. května od 19 hodin v Café Neustadt (Novoměstská radnice, Karlovo náměstí 23, Praha 2).

Těšíme se na vás!

Více o knize.

Pozvání na autorské čtení / Tereza LÍMANOVÁ – Domeček / Café Neustadt

RR událost na konci sezóny

12.5.2014

Budeme rádi, když s námi prožijete Velký Večer Revolver Revue se slavnostním předáním Ceny RR a již teď si vyhradíte čas pro pátek 6. června od 19 hodin!

V klubu Podnik (Ex-Divus, Bubenská 1, Praha 7) mimo jiné vystoupí

Nenechte si ujít, těšíme se na Vás!

Událost na Facebooku.

Pořádá Revolver Revue ve spolupráci s APPLAUSE booking.

RR událost na konci sezóny

NOVÁ KNIHA / Borjana DODOVA – Inverzní kyvadlo

5.5.2014

Dovolujeme si upozornit na novou knihu z Edice RR:

BORJANA DODOVA
INVERZNÍ KYVADLO

„K nehodám dochází na třicátém šestém kilometru až příliš často.“

Postavy v knize povídek Borjany Dodovy Inverzní kyvadlo jsou vyšinuty ze své dosavadní životní dráhy znepokojivě nevysvětlitelnými nárazy. Jejich tápavě polovičaté snahy vzdorovat postupujícímu chaosu Dodova ve své prozaické prvotině ohledává klipovou montáží scénických obrazů vykreslených lapidárně ironizujícím jazykem.

Borjana Dodova (nar. 1983 v Praze) vystudovala matematiku na MFF UK a
scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Pracovala jako programátorka a výtvarná
redaktorka. Je autorkou několika esejů, filmových scénářů a krátkých próz.
Zabývá se výzkumem narativních strategií rozvíjených během studené války.

Za zvýhodněnou cenu objednávejte zde.
Recenzní výtisky žádejte na sekretariat@revolverrevue.cz.
 

NOVÁ KNIHA / Borjana DODOVA – Inverzní kyvadlo

NOVÁ KNIHA + POZVÁNÍ / Tereza LÍMANOVÁ – Domeček

30.4.2014

Dovolujeme si upozornit na novou knihu z Edice RR a pozvat Vás na její uvedení:

TEREZA LÍMANOVÁ
DOMEČEK

„Je těsně po Vánocích roku 1968, stojím vedle dědy před domem se sytě růžovou fasádou ve Šporkově ulici číslo 8, ve kterém strávím dalších deset let.“

Tereza Límanová ve svém prozaickém autobiografickém debutu zpřítomňuje zážitky hrdinky, která nabývá určujících životních zkušeností skrze postupné sbližování s tajuplnou existencí jednoho starobylého pražského domu a jeho obyvatel. Pozornou drobnokresbou prvotních vjemů a dojmů Límanová evokuje neporovnatelnou intenzitu raného prociťování skutečnosti.

Tereza Límanová (nar. 1965 v Praze) vystudovala francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě UK a bohemistiku na School of Slavonic Studies na University of London. Je učitelkou jazyků a překladatelkou, věnuje se rovněž malbě.

Kniha bude uvedena autorským čtením ve čtvrtek 22. května od 19 h v Café Neustadt na Novoměstské radnici.

Za zvýhodněnou cenu objednávejte zde.
Recenzní výtisky žádejte na sekretariat@revolverrevue.cz.

NOVÁ KNIHA + POZVÁNÍ / Tereza LÍMANOVÁ – Domeček

Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla

14.4.2014

Přinášíme fotografie Petra Horčičky a videozáznam z Večera RR, který byl věnován antologii U nás ve sklepě a proběhl 20. března v Knihovně Václava Havla. Poesii básníků druhé generace undergroundu Víta Bruknera, Tonyho Ducháčka, Víta Kremličky, J. H. Krchovského, Karla Malíka, Luďka Markse, Ewalda Murrera, Petra Placáka, Martina Sochy, Filipa Topola, Jáchyma Topola a Anny Wágnerové interpretovali herci Ivana Uhlířová a Miloslav König ve scénické koncepci Terezy Marečkové (divadelní soubor Masopust). Večerem provázela šéfredaktorka RR Terezie Pokorná, o básních zastoupených v knize promluvil editor Marek Vajchr, o básnících druhé generace undergroundu v akademických dějinách literární historik Michael Špirit.

Foto © Petr Horčička

Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla
Z Večera U nás ve sklepě v Knihovně Václava Havla

RR Večer / Jarní Revolver a Zbyněk Hejda / Již tento čtvrtek

31.3.2014

Zveme Vás na Večer Revolver Revue v Kavárně Liberál v Heřmanově ulici č. 6 (Praha 7) ve čtvrtek 3. dubna od 19 hodin u příležitosti vydání RR č. 94/2014, jehož část je věnována Zbyňku Hejdovi. Z Hejdových básní budou číst Vít Kremlička, J. H. Krchovský, Ivan Matoušek, Ladislav Puršl, Martin Ryšavý, Jaromír Typlt a Pavel Zajíček. O interview se Zbyňkem Hejdou, které poprvé v jarní RR vychází, promluví jeho autor Jean-Gaspard Páleníček.
Vstup volný.

Těšíme se na Vás!
 

RR Večer / Jarní Revolver a Zbyněk Hejda / Již tento čtvrtek
RR Večer / Jarní Revolver a Zbyněk Hejda / Již tento čtvrtek