Koloušek odevzdaně zíral do světlometů. Hnědošedá srst se mu třpytila v odlescích předměstské lampy. Bílé skvrny světelných odrazů se mu zrcadlily v očích. Když jsem ho minul, zářivá hypnóza pominula, odpružil a utekl. Když jdu močit do tmy, vzpomenu si občas na pořad ruské televize, v němž elitní paragán doporučoval občanům Petrohradu, co mají dělat, vcházejí-li ze spoře osvětlené ulice do temného průjezdu. Jedním okem se dívám, druhým dlouze mrknu, abych si zvyknul na tmu, a totéž pak udělám tím prvním. Následovala doporučení, jak se vyhnout přepadení ve výtahu. Když pro mne světlomety nového faktu zjasní skutečnost, na manuál specnazu si nevzpomenu, přestože bych měl. více
Bylo ještě před půlnocí a pršelo. Dálnice lesklá a tmavá a les výhrůžný, když jsem odbočoval k Devíti křížům. Opuštěné stojany u pumpy, u sjezdu z dálnice ztracená ženská v minisukni a tříčtvrtečním bílém kožíšku. V pustém obchodě zevlovala u pokladen obsluha v umolousané uniformě, zrak přecházel po barevném zboží v regálech. Před umyvadlem na záchodě postávali dva chlápci, o kachličky byl opřený invalidní vozík. Od pisoárů jsem slyšel, jak se o něčem vzrušeně dohadují. Když jsem si pak myl ruce, jeden už tlačil druhého na vozíku ven, oba se na mě zpytavě zadívali a zmizeli. Ten, který markýroval invalidu, byl dokonalý. Na kolena si navlékl bílé ponožky, zbytek nohou zkroutil pod sebe tak, že nebyl postřehnutelný. více
Okno v kuchyni je zamlžené. Na některých místech se tvoří větší kapky, přes které je malý a pokroucený výhled. Je noc, jsou vidět jen světla. Kus Měsíce stojí nad komínem protějšího baráku a ženou se přes něj mraky. Přes mlhu na okně to není skoro vidět. Kapky nablízko, Měsíc je příliš velký. Otevřu okno, dovnitř proudí chladný temný vzduch, ze světlíku cítím plyn a kuchyňské pachy zezdola. Zbytky pachů, je už dlouho po půlnoci. Přes kus Měsíce rychle kloužou potrhané mraky.Na chodníku ležel žlutý papír. Menší, přeložený a na něm seznam. Na druhé straně poznamenané číslo mobilu. V seznamu stojí: JABLKA 6x, HERMELÍN MALÝ 4x, SÝR SYPANÝ 2x, JAVOŘIC. PÁR. 8x, KLADENSKA 40 dg, SALÁM ? 30 dg, RONSONY 4x. více
Aleister Crowley měl přítele a mentora, Charlese Henryho Allana Bennetta, který se stal buddhistickým mnichem – přijal jméno svámí Maitrananda – a nahý vstupoval v noci do džungle a dával tam komárům pít krev ze svého těla. Když už si byl jist, že dal dost, vnitřní silou uzavřel povrch svého těla, svou kůži, a komáří sosáky nemohly ke krvi proniknout. Crowley této mety nikdy nedosáhl a s Bennettem se rozkmotřil, zatímco svámí Maitrananda se vzdal své buddhistické cesty a vrátil se do Anglie, kde roku 1923 v bídě zemřel.  Strom začíná v zemi mikroskopickými kořeny, které se rozšiřují a bytní, z půdy vyhřezávají už jako kmen, který se rozděluje do větví, a ty končí špičkami listů. více
Za břízou a jasanem září měsíc těsně před úplňkem. V růžové mlze visí na obzoru bílá tečka. Letadlo se pohybuje pomalu a nenechává za sebou průsvitné kondenzační čáry. Snad je to tím, že je podzim a sucho a slunečno. Setmí se a na tmavém pozadí nebe bliká malé bílé světlo. Kdyby nebylo tak nízko, mohla by to být ISS. I ta bílá tečka před hodinou, kdyby nebyla tak nízko, mohla být ISS. Pak by bylo jasnější, proč za sebou nenechává průsvitné kondenzační čáry.  Na hladině rybníka plují nepravidelné kusy trávy, potrhané úsečky. Slunce vrhá na nohu pod hladinou jejich stín. Na hřbet nártu otiskuje šedý obdélníkovitý tvar. více
Yankeemu bylo ve filmu čtrnáct tisíc let nebo snad o něco víc. Měl by být neuvěřitelně chytrý, ale chytrý byl jen jako lidstvo samo. Jeho tajemstvím bylo tělo-stroj: jeho buňky se kompletně obměňovaly každých sedm let. Do té doby, než se o padesát minut později ukázalo, že Yankee byl největším Buddhovým žákem, Ježíšem a otcem nejstaršího muže v místnosti, to vypadalo, že jeho tělo vytváří jistý druh tajemné regenerující látky samo, a vypadalo to dokonce, že Yankee zná tajné informace. Jen není ochoten se o ně podělit. Žádné tajné informace neměl. Byl herec. Stín. Světlo. Stín. Blesky se míhají na dostředných drátech předního kola. Čím víc se kolo pohybuje, tím bleskurychleji se míhají. Holografické kapky s bylinným extraktem předávají své tajné holoinformace všem buňkám těla. více
Červené máky jsou nepravidelně rozesety v mase chlupatého žita. Vane vítr, rostliny se ohýbají a pod světlezelenou srstí je vidět modrozelené stvoly. Srst se chvěje, jednotlivé chlupy pruží, silové pole levituje na pevných stoncích. Tmavěrudé trsy třešní černají mezi povislými listy. Kůra se nachově leskne, praskliny mažou ruce černým prachem. Vane vítr, žlábky listů se mihotají kolem shluků černočervených plodů. V hroznu je několik černých třešní. Dvě, opřené o sebe, hnijí a dotýkají se žlutohnědými elipsovitými poli. V jejich středech jsou bílé, soustředné tečky plísně. Dva další plody jsou napůl růžovočervené, napůl žluté. Stejné místo, jiný čas. Přechodová zóna kolem nezralých třešní. Čas se propadá a mizí, aby se u prohnilé dvojice objevil a vyjevil o to silněji. více
Brázdy na poli se za oknem vlaku kroutí jako dlouzí hranatí hadi. Jejich rozestupy jsou pravidelné, čepele radlic za traktorem byly rovnoběžné. Pole se vlní a to, co by bylo v dvojrozměrném světě rovné, je křivé. Shora by brázdy měly být v pravidelných rozestupech, rovné, protínající se až v nekonečnu. Geometrický lad narušuje jen nerovnoměrná vlhkost půdy, která zpětně odkazuje k terénním nerovnostem. Guido List, propagátor armanismu, věřil na tajné poznání. Armanistická gnóze, smyšlenka, kterou uchovávaly cechy tajných mudrců, přísně hierarchicky uspořádané – a jen nejvyšší smyšlení kněží měli k dispozici všechny její části, spojené v křišťálový celek. Vše bylo samozřejmě provázáno mnoha tajnými zasvěceními a rituály. více