RR 120/2020
148 Kč

„Když jsem dorazila, rakev byla již otevřena. Vyndala jsem všechny kosti a veškeré zetlelé zbytky těla, všechno to, čemu se říká ostatky; žádná z kostí nebyla zlomena, ale všechny byly od sebe oddělené, a zbytky těla zetlelé. Přesto žebra ještě držela pohromadě, vždy po dvou nebo po třech, takže tvar hrudníku byl uchován. Lebka zůstala naprosto netknutá, ještě pokrytá kůží, ještě pokrytá dosti poškozenou kůží, se spoustou drobných vlásků, tak jemných, že je sotva bylo vidět,“ psala Vitálie Cuif-Rimbaudová v jednom z dopisů své dceři Isabelle, které publikujeme spolu s jejím listem Stéphanu Mallarméovi – dopisy vybral, přeložil a úvodem opatřil Miloslav Topinka, jehož monografie o Arthuru Rimbaudovi letos vychází v druhém, rozšířeném vydání v Edici RR.

Podstatnou část podzimního čísla tvoří vzpomínky Olgy Stankovičové, pojednávájící o životě s Andrejem Stankovičem, jejich zájmech i práci, lidských i zvířecích přátelích, ale také třeba těch, co na ně v dobách disentu donášeli – o jednom z nich píše: „My jsme ho tehdy brali skoro za svého, protože nás nenapadlo, že by někdo natolik obdařený talentem mohl být taková sebestředná a zlá mrcha. Ono mu to možná ani nedošlo, on byl políben Múzou, jemu Bůh sesílal silné melodie a texty a ostatní lidé byli jen jakýsi hemžící se potěr, který ho měl živit. Bohužel to Bůh tak jednoduše neudělal, a tak nastrčil StB.“ Rozsáhlý text, jenž nezapře svéráznost své autorky, vznikal po Stankovičově smrti a k vydání ho nyní připravil a zevrubným komentářem opatřil Michael Špirit; mimo jiné poskytuje brilantní výklad poněkud záhadného titulu těchto pamětí: Stehlík podle Mandelštamové.

více

Srdečně Vás zveme na Večer Revolver Revue věnovaný novým knihám z Edice RR: V závalu Petra Hrušky a Jedné větě Adina Ljucy. Za přítomnosti obou básníků a s průvodním slovem Marka Vajchra.
Konat se bude ve středu 7. října od 19 hodin ve Skautském institutu (prostor Studio, 1. patro) na Staroměstském náměstí v Praze!

Večer je pořádán s podporou Ministerstva kultury ČR a Městské části Praha 1.

více
Jak dokázal fotografovat někdo, kdo ostřil, mačkal spoušť, zakládal film, zvětšoval z desek a nosil těžký vercajk jenom levačkou? Josef Sudek (1896–1976) neměl pravou ruku. Přišel o ni ve dvaceti letech na italské frontě. Navíc mžoural na jedno oko a hrbil se. Na první pohled válečný invalida, ostatně po návratu do Čech chvíli pobýval v karlínské Invalidovně.
více