Další svazek Edice Revolver Revue s názvem Vyložené knihy přináší kritické texty z let 1997–2007, v nichž se Marek Vajchr zabývá soudobou českou poezií a prózou a domácí i zahraniční literárněvědnou esejistikou.
Ukázka z Vyložených knih zde. Publikaci můžete objednat zde.
V Edici RR v nejbližších dnech vyjde kniha kritika Marka Vajchra. Po Počátcích potíží Michaela Špirita je to již druhý svazek věnovaný literární kritice a teorii.
Kniha Marka Vajchra přinese ve výběru stati, ve kterých autor od roku 1997 reflektuje soudobou českou poezii a prózu, současně se autor zabývá také domácí a zahraniční esejistikou.
Protože kritik sleduje hodnocená díla v širším kontextu, můžeme v jeho podání nahlédnout nejen rozbor děl jednotlivých spisovatelů (např. J. Hauková, Z. Hejda, V. Jamek, I. M. Jirous, P. Kolmačka) a esejistů (G. Deleuze, U. Eco, N. Frye, R. Preisner, J. Trávníček, Z. Vašíček aj.), či při opakované pozornosti jejich „vývojové“ portréty (J. H. Krchovský, I. Matoušek, I. Slavík, I. Wernisch), ale poskytuje také průvodce po ediční politice důležitých českých nakladatelství (např. Host, Petrov, Triáda, Torst).
Přehled o všech knihách Edice Revolver Revue získáte zde. Dosud nevyprodané tituly lze objednat zde.
Přijďte strávit čtvrteční večer s Revolver Revue v baru Krásné ztráty!
O programu dalšího z Večerů RR si přečtěte zde.
Ve čtvrtek 18. října bude od 19 hodin v Krásných ztrátách (Náprstkova 10, Praha 1) číst Jiří Ornest z knihy Witolda Gombrowicze Trans-Atlantik a z Deníku Alexandra Hohensteina Warthegau 1941-42. Představeno bude též nové číslo Revolver Revue.
Těšíme se na Vás!
Jako 22. svazek Edice Revolver Revue vyšel román Witolda Gobrowicze Trans-Atlantik, který bývá označován za nepřeložitelný. Převodu do češtiny se ujala Helena Stachová. Podrobnosti o knize naleznete zde.
V poslední Revolver Revue si můžete například přečíst esej Grahama Greena Ctnost neloajálnosti a komentář Jana Čumlivského k jeho jedinečnému archeologickému objevu. Do couleuru mimo jiné přispěla Ludmila Vachtová a Adam Gebert. Zevrubé informace o č. 68 najdete zde.
První informaci o novém čísle získáte zde. Celé číslo v naší redakci nebo u vybraných knihkupců.
Trans-Atlantik začal Gombrowicz psát v roce 1947 v Argentině, kde se ocitl víceméně náhodou: v srpnu 1939 se nalodil na palubu zaoceánského parníku Chrobry, který patřil polské plavební společnosti, aby napsal reportáž z cesty k argentinskému pobřeží. V Buenos Aires zastihla cestující zpráva o vypuknutí druhé světové války a Gombrowicz, který byl tehdy v Polsku již váženým autorem, se rozhodl, že se domů už nevrátí. Trans-Atlantik dopsal 1950 a v vzbudil jím bouřlivé reakce: „Trans-Atlantik byl pěkně bláznovský kousek! V každém ohledu! Když si pomyslím, že jsem napsal něco takového, já, vyhozený na americký břeh, v kapse ani vindru, zapomenutý Bohem i lidmi! V mé situaci by přece bylo rozumnější napsat něco, co se hodí pro překlad a pro vydání v cizích jazycích. Anebo mělo-li by to být jen pro Poláky, pak něco, co by neuráželo jejich národní cítění. Jenže já jsem se dopustil vrcholného bláznovství tím, že jsem napsal román jak nedostupný cizincům vzhledem k jazykovým obtížím, tak provokující polské emigranty, tedy právě to jediné prostředí, na jehož pomoc jsem mohl spoléhat. Takhle to dopadne, když v nejčernějším úpadku vlastním i národním píše člověk navzdory všemu pro vlastní potěšení. Takový luxus jsem si dovolil ve své chudobě!“, konstatoval autor po letech v knižním rozhovoru s názvem Testament (Edice Revolver Revue, 2004).
V sedmém pokračování našeho letního cyklu, který připomíná některé z pozoruhodných rozhovorů publikovaných v Revolver Revue, zpovídá Viktor Karlík sochaře Miloslava Chlupáče (původně RR č. 45/2001). Celý rozhovor s umělcem přesvědčeným, že "v soše i v obraze jde o svébytný svět, svět mé pravdy, svět můj a jeho hodnota nemá nic společného s vnějším ohlasem, úspěchem nebo tržní hodnotou", naleznete zde.
Jindřich Černý vzpomíná v rozhovoru, který s ním v RR č. 44/2000 vedla Terezie Pokorná, mimo jiné na klíčové události svého života v totalitním Československu: "já i moje okolí jsme po léta žili v přesvědčení či naději, že to musí prasknout a všechno se zásadně změní. Zprvu to snad mělo jisté oprávnění, pak už to bylo trochu iracionální." Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
"Vždycky říkám, jestli něco hledáš, běž do Jakuba Demla," odpovídá Vladimír Binar na jednu z otázek rr interview, které vyšlo v RR č.41/1999 a které si jako páté pokračování našeho letního cyklu můžete přečíst zde.
V našem letním vzpomínkovém cyklu rozhovorů tentokrát přinášíme interview Nikolaje Stankoviče s Naďou Plíškovou, které vzniklo pro Revolver Revue č. 37, autorka si však nakonec vymínila jeho publikaci až po své smrti; v Revolver Revue č. 47/2001 bylo otištěno s laskavým souhlasem dědiců.
"Já mám nejradši čistou desku, kterou ovládám, prostě někdo má rád ty fleky, a to já ne, já si kupovala čistou desku, nebo jsem si ji nechala vyleštit. Klasická grafika je černobílá. Je směšný, že se třeba udělá grafika 'Malý pivo', což je úplně stejná kresba na formátu 30 x 24 cm, a dáš za to míň než za 'Velký pivo', která je na formátu 45 x 65," podivuje se výtvarnice a básnířka. Celý rozhovor zde.
Malíř Jan Šafránek vzpomíná v rozhovoru publikovaném v RR č. 33/1997 mimo jiné na úskalí svobodomyslné výtvarné tvorby v normalizačním Československu, v němž byla oficiálně preferována doktrína realismu: "Můj problém byl taky v tom, že maluju v podstatě realisticky a těžko můžu něco ze svých obrazů zatlouct. Když jsem namaloval fízla pouličníka nebo čumila, tak tam jednoduše byl: stejně uniformně ustrojenej, ve špatně padnoucím oděvu, a každýmu bylo zřejmý, že maluju – abych použil svýho tehdy oblíbenýho a po hospodách často citovanýho výroku – hovada hovad." Celý rozhovor naleznete zde.
Druhý z letní série rozhovorů RR vyšel v Revolver Revue č. 39/1999. Zpovídaným je tentokrát fotograf Viktor Kolář, který mimo jiné reflektuje tendence soudobého umění: "Je v tom i zásadní arogance: pýcha, že si mohu dovolit udělat jenom ten jeden, zásadní tah štětcem, a nemusím se zdržovat celým plátnem. Troufalost, že můžu cokoli, a přesto se mi nic nestane, dokonce za to budu obdivován. A je to tedy asi i otázka starosvětské pokory, která dnes příliš mnoho lidí nezajímá. Dnes jde o to přesvědčit sponzory, banky, aby se diváci pak zase mohli jen ptát: proboha, kde ten člověk vzal peníze na ty velké, barevné fotografie? Managerská schopnost přesvědčit druhé a získat prostředky je dnes pro umělce tím hlavním. Všude je doma a nikde není doma, ovládá všechno a pořádně neovládá nic," soudí Kolář. Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
V červenci je redakce pro veřejnost přístupná pouze po předchozí domluvě na revolver_revue@volny.cz nebo telefonicky na čísle 222245801.
Jako první ze série rozhovorů uvádíme interview s historičkou umění Ludmilou Vachtovou Každý máme svoje lobby, který vyšel v Revolver Revue č. 43/2000.
Text rozhovoru zde.
Rozhovor vždy patřil v Revolver Revue (a v Kritické Příloze) ke klasickým žánrům, nevyšlo dosud jediné číslo, v němž by nebyl zastoupen.
Během prázdninových měsíců uveřejníme na internetových stránkách každý týden jeden rozsáhlejší rozhovor. Výběr se řídil snahou, aby zpovídané osoby tvořily pestré spektrum lidí zabývajících se různorodými činnostmi a aby rozhovor kombinoval zájem o životní osud zpovídaného, o jeho profesní činnost a názory.
Dovolujeme si Vám oznámit, že právě vychází kniha
Alexander Hohenstein
Warthegau: Deník z let 1941-42
Objevný pohled na dějiny holocaustu vydáváme jako 23. svazek Edice Revolver Revue v překladu Veroniky Dudkové. 408 stran. Bližší informace k autorovi a knize zde, ukázka zde.
Zveme Vás na čtvrtek 28. června od 19.00 do pražské Literární kavárny v
Řetězové ulici. Zbyněk Hejda zde bude číst ze své nové knihy Sny...,
představena bude i Revolver Revue č. 67. Těšíme se na Vás!