Přinášíme fotoreportáž Ondřeje Přibyla z Večera RR, který se uskutečnil k vydání jarní Revolver Revue 16. dubna v holešovické kavárně Liberál, a ukázku z Jedné věty Petra Hrušky, jež tvoří přílohu jarního čísla a z níž autor četl.

RR s Jednou větou Petra Hrušky můžete zakoupit za cenu 148 Kč (oproti 178 Kč ve volném prodeji) zde.

Petr Hruška – Jedna věta
(ukázka)

LEDEN

7. 1.
Včera odpoledne v přeplněném vlaku do Brna jsem ztratil sešity s nezálohovaným rukopisem knížky Jedna věta, kterou jsem psal celý loňský rok a v tomto týdnu hodlal podle domluvy odevzdat nakladatelství Revolver Revue k vydání…

8. 1.
Vracím se ochrnutě ve studené půlnoci z nádraží, kde jsem se dozvěděl, že můj rukopis se stále nenašel, a vidím u lavičky před naším domem bezdomovce skládat do tašek pečlivě svoje spodky a košile, neboť ho právě kolem projíždějící policajti z místa vykázali (aniž by vystoupili z auta), protože tady se teď podle ruky zákona přebývat nesmí.

9. 1.
Pořád vidím toho člověka, jak ve svitu lampy drží svoje spodky v rozepjatých rukou a vypadá, jako by právě vyměřoval nějaký podstatný rozměr světa.

10. 1.
Moje žena v dobré víře vyrobila inzerát o ztrátě rukopisu pro facebook a v Revolver Revue navrhli, že podobnou informaci rozšíří formou tiskové zprávy v médiích, včetně příslibu odměny za vrácení, neboť je možné, že se výzva dostane až k někomu, kdo o sešitech něco ví – a tak jsem dnes v rozhlase mohl poslouchat zasvěcené úvahy o tom, nakolik by celá ztráta mohla být marketingový tah, kterým chce nakladatel nebo autor na knížku upozornit, zda byla knížka vůbec napsána a také zda je možné, že by básník dnes ještě psal perem na papír.

11. 1.
V Radiožurnálu vysílali moji báseň na úvod zprávy o pátrání po rukopisu a je to zřejmě poprvé za celou dobu existence této stanice, co zde zněly verše – cesty poezie za veřejností musí být dnes patrně pouze absurdní.

12. 1.
Nemám vztek, jsem jenom smutný, neboť cítím, že podobné pochyby (kterých je prý plný facebook), zda nejde o nějaké marketingové chytráctví, by asi napadaly i mne, kdybych nebyl tím postiženým – jaké divadlo jsme si ze světa postupně vytvořili!

13. 1.
V opavské galerii na výstavě Osmy jsem pozoroval svoji ženu, jak krásné má hřbety rukou a jak pomalu přichází k nevýslovně opuštěné krajině Vincence Beneše.

14. 1.
„Nemůže to být pro vaši knihu dobrá reklama?“ ptá se televizní redaktorka poté, co mne kvůli tomu, aby mohli ztrátu rukopisu ve vysílání inzerovat, vyvezli na nádraží, nechali mne tam chodit, nastupovat a vystupovat z vlaku do zblbnutí, klepat na Ztráty a nálezy a podobně, takže odpovídám: „ta otázka přece míří na vás – čím větší estrádu z toho smutného inzerátu televize teď udělá, tím větší to bude reklama…“

15.1.
Aniž by to nakladatel sebemíň tušil, tou tiskovou zprávou se trefil do prázdného mediálního místa – užuž se zdálo, že všechno tady bylo, že nic konzumenty událostí nemůže překvapit, žádná sebevětší bizarnost… a najednou je to tady: blázen, zoufale hledající rukopis, to tu ještě nebylo – je to nečekané, dostatečně emocionální, a navíc nabízející možnost při vší té zvědavosti působit kulturně.

16. 1.
Jak dokáže zářit dopolední mrkev!

17. 1.
Ne, úplně mi nepomáhá ani věta z Maeterlinckova Pokladu pokorných, na kterou kdysi upozornil Magor: „Cokoli kdy bylo napsáno, trvá kdesi v čase a věčnosti, nezávisle na fyzickém zachování.“

18. 1.
Večerní obloha tázavě vypnuta, nedopalek měsíce, dítě na zadním sedadle opuštěného auta, žena za domem si vyrovnává punčochy, okraje lednové noci se pění událostmi.

19. 1.
Bože dej, ať dokážu nářek vždy proměnit alespoň v prosbu.

20. 1.
V hustém šeru u ohrady z tichého hovoru dvou velmi starých žen najednou vyšlehlo slovo šestinedělí.

21. 1.
Ve Vítkovicích z tramvaje chlap mával na lidi novou sekerou.

22. 1.
Ráno po probuzení patrně mylný, ale lákavý dojem: všechno se vyjasní, když přečtu ruské básníky z přelomu 19. a 20. století komplet celé.

23. 1.
Laskavé rozmluvy v modlitebním polohlasu slévají se do shovívavé symfonie lidského porozumění… od všech přepážek finančního domu.

24. 1.
Zoufalství a spokojenost ohrožují stejně.

25. 1.
Odpoledne se syn vrátil domů z cest a já věděl, že jestli ho teď, v jeho polodospělé hrdosti obejmu, všechno podělám; jenomže to neuskutečněné objetí od té doby svírá mne a slibuje, že už mne nepustí…

26. 1.
Lou Reed, Keith Richards, Robert Plant… proč se tak rád dívám do vyžilých tváří starých rockerů?

27. 1.
Nějaká všudypřítomná zběsilost se nedá popřít, stačí jen číst novinové titulky, jak následují: matku týrali a nechali bez pomoci, až jí šaty vrostly do těla – rodiče opustili čtyři děti a nechali je v otřesných podmínkách – myslivec střelil prase, pak dostal infarkt a zemřel – mladíci natočili na jezeře příšeru.

28. 1.
Ve starém botanickém atlasu jsem našel židovník německý, v novém židoviník německý.

29. 1.
Ráno si čistím brýle tvojí noční košilí.

30. 1.
Chlap ožral dům i psa a černal se ve tmě, velký jak prázdný valník.

31. 1.
Chlap zvednul chlapce k obrovskému hvězdářskému dalekohledu, držel ho a díval se na bílou vydanost jeho zátylku.