Bedřich FUČÍK

BEDŘICH FUČÍK (1900–1984), literární kritik, editor, překladatel, vystudoval srovnávací literaturu na FF UK, 1928 působil jako tajemník a 1929–1939 jako redaktor nakladatelství Melantrich, 1939–1943 šéfredaktor nakladatelství J. R. Vilímek, 1943–1945 ve svobodném povolání, 1945 se stal ředitelem nakladatelství Universum a současně 1947–1948 Vyšehrad, 1949–1950 pracoval jako korektor. Vyšehradu. Roku 1951 byl zatčen a odsouzen v procesu s „klerofašistickou odnoží tzv. zelené internacionály“ k patnácti letům vězení (spolu s J. Knapem, Z. Kalistou, F. Křelinou a J. Zahradníčkem), amnestován až 1960 (rehabilitován 1967), od roku 1960 v invalidním důchodu. 1974 založil s Vladimírem Binarem samizdatovou edici Rukopisy VBF, kde vydával díla Jakuba Demla, Jana Čepa, Jana Zahradníčka i své vlastní práce. Po smrti vyšlo souborné dílo (v letech 1998–2007, edičně připravil V. Binar): Kritické příležitosti I, II, Setkávání a míjení, Rodná krajina básníkova, Píseň o zemi a Paralipomena. Publikoval v časopisech Svítání, Fujara, jeho tribunou se stal Tvar (1927–1931). Překládal z němčiny, je spoluautorem výkladového slovníku Kde je zkopán pes... (s Jindřichem Pokorným, 1992).

Revolver Revue č. 20/1992 otiskla autorovu esej o básnířce Ludmile Maceškové (v rámci bloku Jan Kameník), č. 42/2000 Zprávu o uspořádání Díla Jakuba Demla, která vznikla v souvislosti s kompletním vydáním Demlova díla ve strojopisné edici Rukopisy VBF v r. 1981 (spoluautore Vladimír Binar, k vydání připravil, úvodem a vydavatelskou poznámkou opatřil Michael Špirit). RR č. 98/2015 přinesla anketu, v níž dvacet tři respondentů odpovědělo na otázku po významu a aktuálnosti Fučíkova odkazu.