KPRR 11/1998

Za „důstojnou poctu“ Josefu Čapkovi pokládá Marcel Fišer monografii Jaroslava Slavíka a Jiřího Opelíka. O výtvarnících vystupujících v dokumentárních filmech uvažuje Jiří Olič: „Jako bychom si přestali uvědomovat, že řeč umělcova díla a řeč umělcova jsou dva rozdílné pojmy.“ Esej Ludmily Vachtové nazvaná Ze života zaměnitelných muzeí pojednává o současném výstavnictví. Básnické sbírky Ivana Wernische recenzuje Marek Vajchr, knihy Michala Ajvaze zkoumá Marta Ljubková. Vladimír Just se zamýšlí nad Krejčovou inscenací Fausta v pražském Národním divadle, o TV filmech Olgy Sommerové píše Jiří Cieslar. Otazníky nad výborem z Cieslarových statí Concettino ohlédnutí vyslovuje Dana Boudová. Emanuel Mandler analyzuje společensko-kulturní časopis Prostor a dospívá k závěru, že toto periodikum „neustále hledá cestu pod povrch ideologií a konvencí, a většinou ji nenachází“. Obsah vybraných čísel našich kulturních a politických revuí již podruhé ve svém glosáři komentuje Zdeněk Vašíček.