KPRR 13/1999

O několika nově otevřených výstavních prostorách pojednává Zdeněk Lukeš, Tomáš Pospiszyl recenzuje opožděně vydanou knihu Jindřicha Chalupeckého Úděl umělce. „On sám se nijak netajil lhostejností k otázkám pravdy či lži. Zajímala ho v literatuře a dokonce i v publicistice pravda jediná, řekněme mimoliterární: pravda pocitu vyplaveného z vlastní duše, který může být stejně ‚reálný‘ jako ‚smyšlený‘,“ píše Jiří Cieslar o V. V. Rozanovovi. Za „katolický comics“ pokládá Jiří Olič publikaci M. C. Putny Česká katolická literatura 1848–1919, o knihách Daniela P. Munka a Jana Štolby píše Tomáš Vyhnánek. Vladimír Mikulka se vrací ke třem inscenacím Pražského divadelního festivalu německého jazyka, které spojovalo téma vztahu současné společnosti k fašistické minulosti. Nad režijní tvorbou Jana Nebeského uvažuje Marta Ljubková: „Otázkou pro mě otevřenou zůstává [...], nakolik je divák zvaný divadelní kritik pouhou hříčkou v rukou režiséra, který zkouší, kam až je recenzent ve své ‚interpretaci‘ schopen zajít, aby svému autorovi nemusel přestat držet palce.“