KPRR 16/2000

Jaromír Zemina píše o tvorbě Václava Boštíka, kterého považuje za „největšího českého malíře současnosti“, Bohuslav Blažek se v článku Skrytý teror přímky zabývá problémem uliční čáry v Praze. Glosy o zdejším výtvarném provozu ve svazku i tentokrát publikují Miloš Doležal a Jan Paul. Jiří Pistorius zevrubně analyzuje opožděné české vydání Curtiovy Evropské literatury a latinského středověku a zdůrazňuje význam díla pro naše prostředí. Petr Onufer recenzuje překlady knih Dona DeLilla, Donalda Barthelmeho a Thomase Pynchona, Miroslav Červenka pojednává o Terminologickém slovníku českého strukturalismu. Martin Hybler se zabývá Landsmannovým románem Pestré vrstvy. Jindřich Černý napsal stať o vzpomínkové próze Vlasty Chramostové, Vladimír Mikulka srovnává tři dramatizace Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Shakespearův Hamlet inspiroval Zdeňka Vašíčka: „Je historičtější než většina historiografických děl. Na rozdíl od špatné tragédie (a historiografie), kde musí být vše bezprostředně předvedeno, je Hamlet dramatem informace.“