KPRR 23/2002

Kritická Příloha Revolver Revue č. 23 nabízí také následující čtení: Vladimír Mikulka hodnotí činnost souboru pražského Dejvického divadla v šesti letech, kdy jej vede režisér Miroslav Krobot, a i při své příznačné kritické střízlivosti neváhá v souvislosti s některými tamními inscenacemi hovořit o „divadelním zázraku“. Michal Blažek si klade otázku, jaké jsou „umělecké parametry nutné pro zařazení do expozice Národní galerie“ a „jaké opusy dle ředitele této instituce“ tato kritéria splňují. Veronika Tuckerová píše v dalším dílu svého glosáře o výtvarném dění posledních měsíců v New Yorku. Ukazuje i to, že v USA se nyní sice více než jindy zamýšlejí nad tím, jakou roli by mělo ve společnosti umění plnit, ale útoky 11. září minulého roku se na jeho kvalitě očividně neprojevily. Tomáš Glanc ve svém Ruském glosáři mj. rekapituluje ohlas na novou knihu André Glucksmanna a komentuje loňskou petrohradskou výstavu nazvanou Paměť těla. Spodní prádlo sovětské epochy. Ludmila Vachtová je autorkou eseje o Robertu Piesenovi a jeho „předčasně ukončené výstavě ve Zlaté huse“, Václav Sokol pojednává o výstavách Romana Sejkota, Michala Cihláře a Andyho Warhola, Zdeněk Lukeš o osvětlování pražských staveb. Michal Janata recenzuje edici Fototorst a Alexander Balogh se vrací k trnavské a banskobystrické výstavě Etienna Cornevina. Zdeněk Vašíček konfrontuje jazyk románu Andreje Platonova Čevengur mj. s jazykem vědeckých prací Alexandra Luriji, Lva Vygotského a Borise Poršněva: „Platonov nestojí nad svým dílem, je v něm. Není typem spisovatele, který podobně jako vědec, s jistým odstupem, něco jemu vnějšího popisuje a vyjadřuje. Stejně jako jím popisovaní mužici, také on se pokouší uspořádat chaos svých pocitů, vyprávět to, co v životě samém se jinak nevypráví. Pokoušíme-li se totiž něco uspořádat, už tím hledáme smysl, a snad i postihujeme. [...] Není dokonce i smysl sám než určitým uspořádáním?“ Nad knihou Jürgena Serkeho Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou a nad mýty spjatými s reflexí českoněmecké literatury se zamýšlí Otakar Mališ. Ohlasy na tuto knihu, publikované tiskem v Československu před rokem 1989, připomíná rubrika Dokumenty. „Dva příspěvky k česko-německým vztahů“ recenzuje Marek Vajchr: autor jednoho z nich, Jiří Gruša, podle Vajchra „čtenáři napořád sugeruje, že adekvátní odpovědí na zátěž národních traumat [...] je nivelizující, s topornou rozšafností nastavovaný škleb.“ Jiří Zizler zkoumá čtyři romány Jana Jandourka. Robert Krumphanzl si všiml třídílného bestselleru Hovory s Bohem. Neobvkylý dialog, kde „autorovi, Nealu Donaldovi Walschovi z Jižního Oregonu odpovídá sám ‚Bůh‘“. „Většina deníků a týdeníků [...] dnes obvykle střeží zájmy a schopnosti svých redaktorů a nepopulární produkci malých nakladatelů poskytují minimální prostor,“ říká v rozhovoru s redaktory KP RR majitel nakladatelství Arbor vitae Martin Souček. (Nejen) výsledkům a principům práce redaktorů zdejších novin a časopisů v poslední době se věnuje i rubrika Vytrženo. „POZOR NA ZVĚŘINU!“, varuje Viktor Karlík. Nekrolog nedávno zesnulého sochaře Karla Nepraše napsal Michal Blažek, za osobností a dílem literárního kritika a historika Přemysla Blažíčka se ohlíží Michael Špirit.