KPRR 24/2002

Studie, eseje, recenze, rozhovor a glosy dvou desítek autorů přináší 24. číslo Kritické Přílohy Revolver Revue. Otázku po rozdílu mezi bulvárními deníky a českými novinami, které se považují za seriózní, si mj. položila Kamila Karhanová, když analyzovala způsob, jakým naše média referovala o jednom loňském kriminálním případu: „Důsledkem přesvědčení, že média nemohou být jiná, je ovšem skutečný cynismus, jak ho svou nepatřičnou ležérností prozrazuje formulace o pátrání po mrtvých dětech jako mediálním hitu.“ Tomáš Glanc píše v jedenáctém díle své Ruské kroniky i o knize Jeleny Petrovské zabývající se filosofií fotografie: „Autorka také přehodnocuje obvyklou kritiku stereotypu a klišé. Odmítá je chápat jako něco, co člověka zbavuje jeho individuality, právě naopak: vidí v nich pomoc při hájení všeho nejindividuálnějšího v člověku – mnohé je do jedince vloženo kolektivními předpoklady jeho neopakovatelné existence, říká“" Toto tvrzení jako by navazovalo na „příspěvek k teorii banality“ z pera Zdeňka Vašíčka, podle něhož nás banality „spojují s ostatními, jsou mlčenlivým a samozřejmým rámcem našeho konání“. Nové vydání Hrabalových knih v roce 2000 znovu oživilo mimo jiné otázku, „jak psát dějiny literatury po druhé světové válce“, ukazuje v obsáhlé hrabalovské studii Michael Špirit. Martin Hybler recenzuje knihu Věroslava Mertla Hřbitov snů, Hana Svobodová Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Michal Janata dvě fotografické publikace nakladatelství KANT, Marta Ljubková knihu Činohry a záznamy Ladislava Smočka a Zuzana Dětáková „Edční doslovy“ ke Spisům Františka Langera. K osobnosti a dílu Vladimíra Nárožníka, jednoho z nejvýraznějších českých typografů posledního třicetiletí, který zemřel 23. července 2002, se vrací Jaromír Zemina. Václav Sokol shledává nad nedávnou retrospektivou Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, že existuje dvojí tradice českého skla. O monografii Miloslava Chlupáče pojednává Anita Pelánová. Milan Pitlach referuje o zřejmě úspěšném nápadu düsseldorfských „marketingových stratégů“, jak přilákat do muzeí a galerií převážně mladé lidi. Jako povedený hodnotí Vladimír Mikulka desátý ročník plzeňského festivalu Divadlo, byť zároveň klade vážné otazníky nad celkovou dramaturgií akce. V sedmém pokračování svého glosáře informuje Veronika Tuckerová například o vloni otevřené newyorské Neue galerie, která se specializuje na rakouské a německé umění z počátku dvacátého století, či o tom, jak si Newyorčané připomínali první výročí teroristických útoků na Světové obchodní centrum. Zdeněk Lukeš napsal o publikaci mapující sakrální novostavby v České republice, pro nejpočetnější skupinu z nich je podle něho charakteristická „snaha upoutat za každou cenu, doslova exhibovat“. Vztahu médií a politiky se dotýká ve své glose Markéta Brousková, vztahu médií a kulturního provozu stálá rubrika KP RR Vytrženo. V oddíle Dokumentů otiskujeme text Aviezera Tuckera o Gershomu Scholemovi, „zřejmě největším učenci tohoto století v oblasti židovské mystiky a mesianismu“. „Pohybuji se v rozkyvu mezi radostí a marností“, říká v rozhovoru s Čestmírem Langem výtvarník a kurátor Miroslav Koval.