KPRR 3/1995

„Umění tohoto druhu [...] se zajímá o jediné: vytvořit masově (uniformně) použitelnou návnadu. A když se kořist zakousne, zaručí si její další chování, její manipulovatelnost jedinečným výkladem, algoritmem. [...] Proto je nutno zároveň s patlaninou dodat otvírák, návod na obalu, slogan,“ konstatuje Antonín Kosík v souvislosti s výstavou Skryté podoby autorů Jiřího Davida a Martina Dostála, zatímco Růžena Grebeníčková vyslovuje v úvaze nad Kunderovým románem Pomalost závěr: „S rychlými stroji nesoutěžit. Ani s takovým trumfem v rukou jako je pomalost.“ Jan Rous píše o tradici a české podobě reklamních velkoplošných plakátů, Libuše Heczková o knihách Daniely Hodrové, Vladimír Just o procesu s Martou Chadimovou, Andrej Stankovič o filmu Věry Caisové Příliš hlučná samota. Martin Hybler přiznává potíže při kritické reflexi Teorie spolehlivosti Ivana Diviše: „Cítíme, že běžná východiska analýzy klasifikací nebo pokusy o rekonstrukci, přiblížení či srovnání kulhají, jsou nedostačivé a vzhledem k drtivé tíži knihy i nepatřičné – je to jako srovnávat bouři s kropící konví.“