KPRR 8/1997

Olga Lomová recenzuje výstavu čínského malířství devadesátých let Tváře a těla Říše středu: „Nekoncepčnost a malá originalita výstavy souvisí také bezpochyby s malou informovaností toho, kdo ji připravoval.“ O básnických sbírkách Eberhardta Hauptbahnhofa, respektive Václava Jamka píše Marek Vajchr: „Odmítnutí lstivé nabídky 'všeho' by mělo být nejprvnější projevem básníkova pudu sebezáchovy.“ Josef Škvorecký uvažuje nad kritickým vydáním Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce a také spolu s Jiřím Pelánem, Jarmilou Emmerovou, Lubomírem Dorůžkou, Vladimírem Justlem, Michalem Přibáněm, Zdenou Salivarovou a Miloslavem Žilinou reaguje na text Patrika Ouředníka z předchozího čísla KP, který zpochybnil autorství překladu Millerova Prezydenta Krokadýlů. Za nic víc než za „poměrně kultivovaný výhonek výrazné a důvěrně známé větve zdejšího divadelního dění“ nepovažuje Terezie Pokorná Pitínského inscenací Jób, která byla v soutěži o Cenu Alfréda Radoka označena jako nejlepší jevištní dílo roku. Sérii ohlasů vyvolá stať Aviezera Tuckera o krizi českých vysokých škol.