vyprodáno

RR 18/1992

„Světovým se umělec nestává tím, že žije ve světě, ale že uvažuje o věcech podstatných. Potom ho může chápat celý svět. A to dělal například Alén Diviš. Jeho problémy byly skutečně základní, hluboce existenciální. On svým tajným dílem v pařížské věznici La Santé doslova bojoval o svůj život. Tvořil proto, aby se i tam, v mezní situaci, živoření proměnilo v život, to jest, aby mělo i duchovní dimenzi. [...] Tak vzniká světové umění,“ říká v rr interview tohoto čísla historik umění Jaromír Zemina. V revue se poprvé objevují reprodukce obrazů budoucího laureáta Ceny RR Ivana Sobotky. Vedle svědectví o Louisi-Ferdinandu Célinovi a próz Jerzy Kosinského a Borislava Pekiče jsou publikovány texty Petra Halmaye, Jana Balabána, Martina Sochy, Jiřího Piluchy a Michala Ajvaze. „Ale když máme na stole snídani a Jaroš se tiše zeptá, jestli je to jeho hrnek, já hned vybuchuji: 'Cák je ňákej jinej, dyť je to furt ten samej, cák mám jiný? Ale víš, von asi zbachratěl z Ferdinanda!‘“ píše sochařka Hedvika Zaorálková ve svých vzpomínkách na období, kdy její manžel překládal Cestu do hlubin noci.