RR 21/1993

„Ani zabíjet se více nemusí / Idiotsky tupé plémě / Dnes kdy výkaly ho vlastní udusí / Sedí v loužičce jak štěně,“ stojí v Akrostichu Luďka Markse. „Já jsem měl vždycky nedůvěru k dílům, která právě tím rozměrem diváka nutila... nechci říct ponižovala, ale nutila ho, aby k nim vzhlížel,“ říká ve Zlomcích rozhovorů s Michalem Blažkem sochař Zbyněk Sekal. Alica Štefančíková představuje „posla světla“ Zdeňka Pešánka, autora řady světelně-kinetických objektů, který v mnohém předjal vývoj světového výtvarného umění. Ve snech počíná odpovědnost, to je název povídky amerického spisovatele Delmora Schwartze ze stejnojmenné knihy z roku 1938. Tomáš Brídl hovoří o mladých amerických literátech žijících právě v Praze, rr interview představuje česko-amerického spisovatele Jana Nováka. „A najednou samota, život plyne, ale co vlastně znamená...,“ poznamenává si do svého deníku 4. 6. 1920 v Žitomiru Isaak Babel. Richard Rayner popisuje atmosféru Los Angeles těsně před výbuchem násilí na jaře roku 1992. Esej Györgye Konráda, poprvé otištěná v RR č. 9, nese název Zabít znamená vždycky zavraždit.