RR 26/1994

Leitmotivem čísla s černou obálkou je smrt a pohřbívání v Čechách. Radoslav Kratina pojednává o funerálním sochařství, Jindřich Pokorný o zdejších smutečních slavnostech, Karel Cudlín fotografoval v Pohřební službě. Dlouho „pohřbených“ bylo několik textů Jana Hanče, mezi nimi kolážový sešit kreseb, záznamů a výstřižků Události. Publikován je i blok vzpomínek a dokumentů o Janu Lopatkovi. „Pro mě byla v sedmdesátých letech stimulem skepse z chování kulturních pracovníků. Díval jsem se s určitým odporem na lidi, kteří přemýšleli o tom, aby je vzali někam zpátky. Já jsem nevěděl kam, do jaký řitě,“ konstatuje kritik a editor generace Tváře v posmrtně publikovaném rozhovoru s Františkem Stárkem. Mezi předčasně zemřelé osobnosti patřil i Boudníkův spolužák Hanes Reegen, stejně jako v jeho díle je zánik tématem pozdních kreseb Aléna Diviše. „Zvláštní stigma tragismu“ nese dle Vojtěcha Lahody malířský odkaz Karla Černého. „V době, kdy jsem se denně stýkal s Nezvalem, byl můj poměr k němu ustálen mezi kolísáním zvědavosti a opovrhováním. Nyní ho považuji za sračku,“ poznamenal si v roce 1940 Jindřich Štyrský.