RR 3–4/1986

„Upozornění! V kolujícím 1. díle Sebraných spisů Egona Bondyho je tato závažná chyba: sbírka Jen tak smutno nepochází z dílny E. B. Jitce B. z H. K. blahopřejeme k odhalení tohoto literárního podvrhu a majitele zmíněné knihy vyzýváme: vyřízněte tento paskvil ctižádostivého epigona,“ čteme v nové, úvodní rubrice Krátké zprávy. Na dalších stranách najdeme mimo jiné hry Samuela Becketta (Všichni padající) a Václava Havla (Largo desolato), básně Jiřiny Zemanové či Malířskou cestu Rudolfa Němce: „Píši své zážitky, které se mi vybavují, tak jako se vybavují obrazy z temna do světla. A to v době, kdy už se toho moc neděje.“ Text Paula Wilsona s názvem Jaký je to dělat rock v policejním státě uvádí výběr z textů poslední nahrávky Plastic People Půlnoční myš. Pozornost vzbuzuje publikace původně šifrovaného deníku Karla Hynka Máchy z roku 1835: „Pozdě večer jsem byl s Lori na turecké muzice. Když šli okolo, stáli jsme v domě; ona za mnou se schovávající kladla hlavu na rameno mé. S hrajícími polský marš jsem odkvapil.“