RR 47/2001

Číslo otevírá soubor parodických veršů Antonína Brouska Domovský list, který vznikal od sedmdesátých do devadesátých let a je v tomto celku publikován poprvé. Poprvé je v RR otištěna i poezie Petra Vosáhla, povídka Elišky Vlasákové a nové prózy a básně Petra Halmaye, Miroslava Drábka a Igora Malijevského. RR 47 přináší také další pokračování Formánkova Francouzského roku. Řeckého fotografa Lambrose Papanikolatose, studenta FAMU, představuje výběr z jeho fotografií a rozhovor. Do rubriky Sedm přispěl stálý spolupracovník KP a RR, rusista Tomáš Glanc – tématem jeho výběru se staly „umělé ráje“. „Až bůh řekne dost, chtěla bych být doma v posteli“, říká v posmrtně otištěném rozhovoru výtvarnice a básnířka Naďa Plíšková (1934–1999) básníkovi a filmovému kritikovi Nikolaji Stankovičovi (1940–2001). Malíře a grafika Václava Sokola představují ukázky z jeho prací a autobiografický text Pohnutky, okolnosti, naděje. Vzpomínky Otakara Zeminy se váží k osobnosti Vincence Kramáře. Obsáhlý blok je věnován pozůstalosti Ivana Blatného.