vyprodáno

RR 50/2002

Před časem RR završila patnáctý rok své existence, nyní vychází její 50. číslo. I v něm se lze pohybovat napříč žánry a generacemi a zájem o literaturu tu stojí vedle zájmu o výtvarné umění a širší společenské souvislosti. Velký prostor tradičně patří nové a dosud nepublikované tvorbě. „Seděli po ránu a pomalu pili kávu / dotýkali se nohou pod stolem / čas seděl na bobku s celým svým vůkolem / pod okny plynula řeka v mlžném hávu“, píše básník skrytý pod pseudonymem Čan. Vladimír Binar, o jehož literární tvorbě dlouho věděl pouze úzký okruh přátel, představuje širší veřejnosti svoji další pozoruhodnou prózu. Text Jiřího Soukupa pojednává o zkušenosti otce na mateřské dovolené: „Záhy se uklidím do kuchyně, kde zalévám nazrzlou kávovinovou směs, za tepla ji usrkávám a kladu poslední dotaz, který mi zbývá: Dokážu být trvale hodný na své lidi?“ Ačkoli se uzávěrka přítomného čísla odehrává v létě, Francouzský rok Jaroslava Formánka postoupil k únoru: „Kdo nemusí opustit bydliště, ať raději zůstane doma. Sníh není žádná sranda.“ Nové práce revui poskytl i Miloš Doležal, Jiří Štourač, Eva Pelánová a Jiří Plieštik. Fotografie Julia Effenbergera pocházejí ze Švýcarska a Itálie. „Plno otázek“ klade dle slov Martina Hyblera román nositele Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2000 Gao Xing-jianga Hora duše, z níž otiskujeme ukázku. Marek Vajchr přeložil úryvky z knihy Karla Jasperse Strindberg a van Gogh. Pokus o pathografickou analýzu se srovnávacím zřetelem k Swedenborgovi a Hölderlinovi. „Pokud se pokoušíme formulačně postihnout schizofrenní atmosféru díla, neznamená to, že by dílo bylo 'nemocné'. Duch stojí mimo protiklad zdraví a nemoci“, soudí filosof a Vajchr ve svém komentáři zmiňuje „mnohasetletou tradici“, již má „v našem kulturním kontextu shledávání souvislostí mezi tvůrčí potencí a duševní abnormalitou, či přímo mezi genialitou a psychózou“, a na Jaspersově přístupu oceňuje „střízlivou věcnost podání, s níž dokáže uchopit 'senzační' (a, jak ukázala praxe totalitárních režimů, snadno zneužitelné) téma“ či „noblesní nadhled, který však nepůsobí dojmem chladné nezúčastněnosti“. Střízlivost a zaujetí najdeme i v textech Milana Pitlacha, který v rubrice Sedm komentuje příslušný počet architektonických celků, přičemž sleduje zejména otázku po vztahu architektury a prostoru. „Socha a prostor, který ji obklopuje, k sobě patří“, konstatuje v interview také Václav Fiala, autor několikametrových výtvarných realizací, jež v prvotních náčrtech zabírají jen pár centimetrů. Tři prózy a jeden manifest přibližují ruského spisovatele židovského původu Lva Lunce, u nás podnes takřka neznámého. Přestože se Lunc dožil pouhých třiadvaceti let, stvořil v průběhu čtyř roků dílo, prokazující, jak dokladá Hana Svobodová, vysokou úroveň a originalitu. I tentokrát revue přináší obsáhlou monotematickou přílohu: Jiří Brabec podrobně sleduje téma Antisemitské literatury v době nacistické okupace a přehledně podává fakta o projevech antisemitismu v „práci“ neumětelů a grafomanů, ale i umělců, kteří po sobě zanechali „nesporně velká díla“ (Josef Váchal, Jakub Deml). Leccos ukazuje také miniantologie české antisemitské publicistiky z let 1940-1944 a bohatý obrazový materiál. A protože je přítomný svazek RR „jubilejní“, přináší i variace na značku Revolver Revue od 33 autorů různého věku, stylu i zaměření, a Viktor Karlík je doplnil textem o Košířské Madoně.