vyprodáno

RR 54/2004

Nejrozsáhlejší příspěvek 54. čísla Revolver Revue je na jeho konci: ve studii o mírových manifestech českých umělců a psychotiků Tomáš Pospiszyl píše: „Lukešovy, Boudníkovy i Knížákovy podivné korespondence v neposlední řadě spadají, nebo dokonce úmyslně pracují s žánrem pomatených dopisů. Úředníci Kanceláře prezidenta republiky, Patentového úřadu nebo Akademie věd se s podobnými dopisy setkávají běžně. [...] pisatelé bývají velice vytrvalí. Svou vábivou roli pro ně, ale i pro zmiňované umělce může sehrát samotný majestát pošty, tradičního úřadu s puncem rakouskouherské byrokratické vážnosti.“ Jiný podstatný blok představuje Chobotomie, výběr z komiksu Džiana BabanaVojtěcha Maška, nadějných „členů Mostrkabaretu Freda Brunolda“, jejichž dílo pojednává o muži, který podlehl svůdné touze opatřit si vlastní chobot. Švýcarský výtvarník Florin Granwehr, který v průběhu svého dosavadního života navštívil také osmnáctkrát Československo a naučil se česky, je mj. autorem pozoruhodného cyklu s názvem Angulon, jejž tvoří plastiky„vědomě pracující s proporční harmonií úhlů“. „Na pařížském předměstí Servan proběhlo několik tuhých potyček mezi policií a partou tamních mladíků, kteří od servanské radnice požadovali bezplatné prázdniny v zahraničí,“ píše Jaroslav Formánek v závěrečné části svého Francouzského roku. Nové prózy v RR č. 54 otiskují také Jaromír ZelenkaMiroslav Drábek, básně zde publikují Xaver Halaš, Pavel Petr, Miroslav Salava, Jan Riedlbauch, Tomáš KafkaMiloš Doležal. Básník a scénárista Jiří Soukup přispěl do stálého RR cyklu Sedm také verši: „Hmm, asi budu psát paradokumentární filmy / v hlavě mám námětů vskutku na rozdávání / scénáře žádný, zlenivěl jsem v putykách / ale nápady by pořád byly, a ty divoké sny! / – Lepší kámen pod hlavu než sen – Jeffers/anebo: – Dojemný, to je to pravé slovo – Ijáček.“ Josef Moucha hovoří v RR interview s Bohdanem Holomíčkem například o začátcích jeho profesní cesty, o podmínkách fotografovy práce v sedmdesátých a osmdesátých letech nebo o fotografování Václava Havla, divadelních inscenací a o autoportrétech, jejichž výběr rozhovor provází. Jindřich Vávra se narodil v roce 1928 v Praze, kde také v roce 2001 zemřel při požáru svého ateliéru. Reprodukujeme ukázky z jeho fotogramů, autorův životopis v datech a rozhovor, v němž Vávrovu osobnost přibližují jeho žáci David Linek a Martin Přibil. Tématem fotografického cyklu Jerneje Humara jsou tváře lidí bez domova; svým komentářem je uvádí Viktor Kolář. Do rubriky Z dílen grafiků tentokrát přispěl výtvarník a grafik Juraj Horváth, jemuž jedenáct otázek položil Viktor Karlík. „Sedím na malé židličce a druhou stranu desky podpírám koleny. Vedle sebe mám otevřené pastely. Každý má své přesné místo, mohu odpočítat barvu, kterou potřebuji. [...] Všech třicet šest barev mám popsáno v Braillu. Pastelku musím vybrat a po použití přesně vrátit. Je nutné dávat pozor, abych krabičku nepřevrhla, to by byla katastrofa,“ říká v rozhovoru s Jiřím Hůlou výtvarnice Pavla Francová, jejíž některé kresby reprodukujeme. Marek Vajchr připravil i pro toto číslo esejistickou lahůdku. Vybral, přeložil a vlastním komentářem doprovodil studie německých literárních historiků Huga Kuhna a Richarda Alewyna, které se v návaznosti na práce Emila Staigera, Martina Heideggera a Leo Spitzera, zabývají „uměním interpretace“.