148 Kč
(jinde 178 Kč)

RR 65/2006

„Co se týká kreisauských psů: existovala jak vesnice, v níž jsem strávila zimu, tak i psi, o moc víc toho nebylo. Hrála jsem si s myšlenkou, že na ty psy napíšu báseň, a představovala jsem si, že by mě mohli kousnout. Když mě nakonec jeden z nich skutečně kousl, byla ze hry vážná věc", říká Uljana Wolf, výrazná představitelka současné mladé německé poezie, v rozhovoru, který otiskujeme s dvojjazyčným vydáním básní ze sbírky voje vůdci hvozdu / wald herr schaft. Malířku Andreu Lehmann spojuje s Uljanou Wolf nejen generační příslušnost: i ona je považována za vycházející hvězdu německého umění.

Text Judity Hrůzové Přežít holocaust a žít nabízí jedinečný pohled na klíčové události 20. století. Nemá totiž být „dokumentací o holocaustu, ačkoli všechny údaje jsou přesné a události skutečné", autorka hutnou a věcnou formou rekonstruuje „své vnímání tehdejších událostí i své reakce na tuto zkušenost a pokouší se identifikovat faktory, které hrály roli při jejím přežití". Věra Koubová vytvořila fotografický Návrh ilustrací k povídkám Jiřího Weila, „českého Žida, jenž zahořel pro komunismus -- a spálil si prsty ve výhni dvou totalitních režimů". Divadelnice Dagmar Urbánková je také autorkou obrazů a textů, fotografie Evy Koupové a díla Věry Novákové publikujeme v rubrice Nové práce. U příležitosti šedesátých narozenin Jaromíra Zelenky poprvé otiskujeme prózu Nastražené sítě: „Dnešní noční vítr stále otevírá a zavírá domovní dveře, je to sice plné významů a nápovědí, leč vposledku vzkaz, jenž je nejvtíravější, a tedy duši inspirující, je mluva vrzání. Tak i tělo vrže, vozík vrže, žaludek kručí (dnesky se od snídaně postím, cosi tedy opouštím i cosi opouští mne, jsem vpouštěn na poušť, písek mi v dechu hvízdá, vrže), srdce je slyšet." Jiří Pelán konstatuje, že mnoho sbírek Karla Zlína dodnes zůstalo pouze v rukopisech, některé z dosud nepublikovaných básní přinášíme ve výboru nazvaném Opuštěný dům. Ztratit čas může člověk i pobytem na Harvardu, upozorňuje v RR interview germanista Jiří Stromšík, který českým čtenářům zprostředkoval například díla Canettiho a Kafkova. Filmový scénář Džiana Babana se jmenuje Mluvící hlava, odehrává se „za jednoho obzvlášť horkého léta v současné Praze" a vychází ze skutečnosti, že domy tohoto starého města „jsou posety hlavami".

Spisovatel Lubomír Martínek komentuje obrazy Miroslava Jiránka, grafik Karel Haloun uvádí práce své francouzské kolegyně Catherine Zask. Fotografický cyklus Milana Pitlacha má název Imaginární portréty, švýcarský výtvarník Florin Granwehr vytvořil pro Curych osmnáct metrů vysokou plastiku Transeunt. Malíř Josef Žáček je dalším z výtvarníků, které v ateliéru navštívili Viktor KarlíkKarel Cudlín. Třemi texty přispěl tentokrát Marek Vajchr: v jednom z nich uvádí další doklady pro teorii anglického lékaře Kennetha D. Keeleho, že mnohoznačný úsměv Mony Lisy je příznakem těhotenství. Couleur je jako vždy vyhrazen kritickým reflexím (například Adam Gebert pojednal o knize Karla Vachka Teorie hmoty, Pavel Kalina o Brownově knize Šifra Mistra Leonarda a o její filmové podobě).