148 Kč
(jinde 178 Kč)

RR 72/2008

„Zdědila jsem ty hodiny a čas / je natahovat. Uchovávám jejich tváře / v dosahu. Někdy zvonění vyvolává vzpomínky na lepší dny.“  Verše maltské básnířky Marii Grech Ganado přeložil Petr Mikeš. Při fotografování školní třídy se v záběru ocitne pět chlapců, které spojuje vlastně jen role outsidera; Petra Soukupová ztvárnila jejich osudy v povídce Skupinové foto. Používáním fotografie jako součásti fabulovaného textu proslul německý prozaik W. G. Sebald. Radovan Charvát přeložil ukázky z jeho díla, mimo jiné z  kontroverzní přednášky Letecká válka a literatura, otevírající otázku, proč se německé poválečné umění vyhýbalo tématu zničujících spojeneckých náletů. Dokladem jednoho z nemnoha dobových pokusů vyjádřit „nevyslovitelné“  jsou texty Inge Müllerové: Když jsem byla pro vodu, spadl na mě dům / My ten dům nesli / Zapomenutý pes a já. / Neptejte se mě jak / Nepamatuji si. / Zeptejte se toho psa.“ Klíčovými Sebaldovými tématy – uplývajícím časem, pamětí a zpřítomněním vzpomínky – se zabývá i esej Ivana Dubského Čas kouzelného vrchu.

O zkušenostech s volbou přiměřených výrazových prostředků pro postižení neobyčejných prožitků hovoří filmař a spisovatel Martin Ryšavý v interview Adama Geberta; Ryšavého Cesty na Sibiř, „román, který se tváří jako cestopis“, právě vycházejí v Edici RR. Cestopisná esej Lubomíra Martínka o hledání zasutých stop pokračuje v tomto čísle druhou částí.

Petr Vaňous zamířil do Berlína: šest tamních umělců, Andrease Hofera, Thomase Zippa, Thomase Helbiga, Thilo Heinzmanna, Markuse Selga a André Butzera, spojuje jisté  téma i skutečnost, že jsou považováni za vycházející hvězdy euroatlantické výtvarné scény. Jan Kloss pro RR připravil příspěvek, v němž reflektuje nejen své vizuální zážitky z návštěvy Japonska. „Nás baví i ta prostá maličkost, jak písmo funguje bez ohledu na národnost, jak si mimoděk přivlastňuje výtvarný kolorit místa vzniku“, uvažuje František Štorm v Typografickém zápisníku nad písmovými návrhy Anny-Louise Lorenz z Ingolstadtu a Winnie Tan ze Singapuru, které coby stážistky  „rozsvítily letní klausury v místnosti č. 305 na VŠUP“. Co to vlastně dělám, když kreslím?“ ptá se Švýcar Florian Granwehr. Výtvarná práce Ondřeje Přibyla tajemným způsobem souvisí s tvůrčím odkazem Antonína Přibyla. Miroslav Koval uvádí ukázky z díla Jiřího Jílka.

Pravidelné rubriky: z Dokumentaristů vybral Adam Gebert pro toto číslo Jana Šikla, v Ateliérech jsou odkryta pracoviště Jaroslav Róny, zakázky z poslední doby představuje studio ReDesign.

Petr Onufer přibližuje další z postav americké kritiky, Helen Vendlerovou, dle níž jsou  „texty součástí reality a lze je podrobit témuž průzkumu jako každou jinou sféru“.  RR autoři podrobují v závěrečném Couleuru průzkumu nejen texty, ale i jiné součásti reality, již přináší současný kulturní provoz.