RR 87/2012

„Jsou cesty napříč nocí / Jsou cesty k rozednění / Jsou srnci černoocí / Hotovi k upečení“, letní číslo otevírá Věnec sonetů loňského laureáta Ceny Revolver Revue Víta Kremličky. Tři povídky Mika Baugha se jmenují Pelikán, Pacifik a Odluka, původ a směr. Ukázku přinášíme z nové prózy Lubomíra Martínka Muškátový oříšek: „Je třeba umět ochránit potraviny před mravenci, odrazit útok nabízečů služeb, neskočit na špek, neuklouznout po banánové slupce, poznat dobrou restauraci, umět číst mezi posunky, nedat se znechutit nedorozuměním, nenechat se vykolejit jinakostí, nedat se otrávit ani vodou, ani odlišnými zvyky, zachovat tvář falešného hráče, když tečou nervy.“ Otiskujeme další část aforistického pásma Róberta Gála Pribúdanie, Klára Elšíková je autorkou prózy Zítra už usnu. Že básník Ezra Pound napsal i pojednání ABC ekonomie, není překvapivé, neboť, jak připomíná překladatelka Anna Kareninová, „starost o trvale dobrý hospodářský systém a vládu umožňující rozvoj člověka byla jednou z hlavních linií životního díla – monumentálního eposu Cantos o 117 zpěvech“.

„Beslanský příběh je dodnes opředen řadou emocí, polopravd, nejasností i legend, které bohužel s postupem času nabírají na síle. Velkou roli v tom hraje neochota ruských federálních úřadů provést pečlivé vyšetření tragédie i všech jejích detailů a vyvodit z ní jasné důsledky,“ konstatuje Josef Pazderka, který o beranských událostech napsal rozsáhlou reportáž, z níž přinášíme první část. „V dobách normalizace museli lidé často olizovat známky, které oslavovaly moc a teror časů, v nichž žili,“ připomíná Viktor Karlík, který svůj příspěvek s podtitulem Od Husáka k Havlovi věnoval motivům a autorům známek nejen socialistického Československa. Karel Haloun publikuje další část pojednání o designu obalů hudebních nosičů v naší zemi – tentokrát se mimo jiné zaměřil na „hudební samizdat“.

Dvacet znepokojivých otázek klade svým dílem Minuta smíchu tvůrčí formace kunstWerk. „Sebejistota, radost a síla čiší z nápisu nad schránou umístěnou na podestě centrálního schodiště Sokola v Libni“ a Jan Čumlivski pokračuje v sérii komentovaných obrazových esejí o různých formách užití písma a jejich (domnělých) významech. Petr Babák představuje Deep Throat. Cyklus Ateliéry tentokrát referuje o návštěvě u Michala Nesázala. Nedávná absolventka pražské AVU Markéta Hlinovská „s oblibou překračuje hranice výchozího výrazového média“, její prácekomentuje Petr Vaňous. Lucie Holá si na každodenní cestu do práce přes hřbitov přibalila fotoaparát. Ten si s sebou vzala i Rachel Mikos do Mongolska a Veronika Richterová do Indie. Fotografoval i Pavel Kalina, v Dubaji, nejvyšší stavbu na světě.

„Zdroje mých zážitků jsou vinou životních okolností dosti zúžené, a tak šlo hlavně o to, co vytěžím z relativně minimalistických podnětů,“ napsal Viktor Šlajchrt na okraj své Jedné věty, která vychází jako zvláštní příloha tohoto čísla RR, v němž nechybí ani obvyklý kritický Couleur.