Zbyněk HEJDA

ZBYNĚK HEJDA (2. února 1930 – 16. listopadu 2013), básník, překladatel, historik a editor. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu (1949) vystudoval 1949–1953 filosofii a historii na FF UK v Praze, kde působil do 1958 jako asistent, 1958–1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby, 1968–1969 redaktorem nakladatelství Horizont, po vyučení knihkupcem zaměstnán v antikvariátu, odkud musel po podpisu Charty 77 odejít (1979). 1981–1989 pracoval jako domovník, 1990–1995 přednášel kulturní antropologii a vedl semináře o etice a literatuře na katedře etiky v Ústavu humanitních věd 1. lékařské fakulty. 1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady měsíčníku Tvář, od 1979 ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Od 1985 byl členem redakční rady do 1989 samizdatového časopisu Střední Evropa. Hejdova básnická tvorba od konce 50. let je souborně vydaná jako Básně (1996, včetně prózy Nikoho tam nepotkám, časopisecky 1965). První sbírky Všechna slast a A tady všude muziky je plno, vydané 1964 společně pod názvem první z nich, vymezují venkovský prostor, do něhož jsou zasazeny i básně dalších sbírek a v němž intimní, erotické a mortuální prvky mají archetypální význam. V motivicky podobné sbírce Blízkosti smrti (zakázáno 1970, samizdat 1978, Mnichov 1985, Praha 1992) dosahuje Hejda radikálnější koncentrace svých obrazů pomocí eliptických vyjádření, pravidelných osmiverší a zapojením zaumného jazyka. Do veršů a prozaických záznamů snů sbírky Lady Felthamová (samizdat 1979, 1992) pronikají městské reálie, které se naplno prosazují v rozsáhlých básních s epickými a narativními prvky Pobyt v sanatoriu (časopisecky 1991, 1993). Sebereflexe, jemná ironie a osobní literární reminiscence dominují sbírce Valse mélancolique (1995). Jazykově úsporné, ale významově bohaté deníky, které si Hejda vedl 1960–1962 během prázdninových pobytů v Horní Vsi, vyšly jako Cesta k Cerekvi (2004). Převody básní E. Dickinsonové, G. Trakla a G. Benna shrnul do knihy Překlady (1998). K vydání připravil vzpomínky Šimona Welse U Bernátů (samizdat 1987, tiskem 1993), spolu s Vratislavem Färberem a Antonínem Petruželkou sbírku Ivana Blatného Pomocná škola Bixley (samizdat 1982, tiskem 1994) a texty z pozůstalosti Básně z Pomocné školy Bixley II (časopisecky 2001). Básník obdržel Cenu Jaroslava Seiferta.

Zbyněk Hejda patří mezi stálé přispěvatele Revolver Revue, jeho básně byly otištěny v č. 16/1991 a č. 31/1996, č. 33/1997 přineslo Hejdovy vzpomínky na práci v antikvariátě, č. 35/1997 obsáhlý rozhovor o básnické tvorbě a č. 47/2001 interview o pozůstalosti I. Blatného (otištěno v rámci Zprávy o básnické pozůstalosti I. Blatného, na které se autorsky kromě Hejdy podíleli Vratislav Färber a Antonín Petruželka). Dále Hejda přispěl kritickými reflexemi a články o literatuře a umění a vzpomínkami (č. 15/1991, 27/1994, 28/1995, 35/1997). K básníkovým pětasedmdesátým narozeninám vyšla v č. 78/2005 koláž textů od Ivana Diviše, Roberta Krumphanzla, Jiřího Němce, a rozhovor, který s Hejdou vedl Xavier Galmiche. O Hejdově zatím poslední knize Cesta k Cerekvi napsal Marek Vajchr v RR č. 58/2005. V č. 94/2014 mu byl věnován obsáhlý blok textů, dosud nepublikovaný rozhovor, který s autorem vedl Jean-Gaspard Páleníček, a anketa, v níž na tři otázky redakci RR odpovědělo osmnáct spisovatelů.  Zbyněk Hejda je laureátem Ceny Revolver Revue. Jako 21. svazek edice Revolver Revue vyšla autorova nová kniha Sny...