Andrzej SZCZYPIORSKI

ANDRZEJ SZCZYPIORSKI  (1924–2000), polský spisovatel, během 2. světové války bojoval v řadách Zemské armády ve Varšavském povstání a po jeho porážce byl až do konce války vězněn v koncentračním táboře. Po válce studoval na Akademii politických věd, pracoval jako novinář, redaktor, krátce působil jako polský atašé v Dánsku. Podobně jako mnoho jeho souputníků prošel složitým osobním a názorovým vývojem – od nadšeného přijetí polského poválečného uspřádání a komunistické orientace k postupné desiluzi, po níž následoval rozchod s levicovými názory a roztržka s mocí. Jako úzký spolupracovník Solidarity byl zatčen a internován. Od poloviny sedmdesátých let publikoval knižně povídky, reportáže, fejetony a romány. V osmdesátých letech vydával výhradně v samizdatu.

Revolver Revue č. 36/1997 otiskla prózy Hloupá ženská (1976) a „Zpověď dítěte svého věku“ aneb Srdce příslušníkovo (1982), vybral a z polštiny přeložil Jiří Vondráček (v rámci bloku Andrzej Szczypiorski).