„Všude jen pustina a příboj tisícerý, / nesčetný mořský vír pod čarou obzorů… / Jakýsi matný dech pohání bludné sféry, / leč nikde žádný duch v nezměrném prostoru“. Jiří Pelán v poznámce překladatele o Chimérách píše, že sám jejich autor „hovořil o tom, že sonety vznikly ,ve stavu supranaturalistického snění‘, a varoval před pokusy o jejich racionální výklad“. Vznik nového překladu proslulého díla Gérarda de Nerval lze v české kultuře považovat za stejnou událost jako nový převod Eliotovy Pusté země, který jsme představili v minulém čísle. Vůbec poprvé v českém jazyce vycházejí ukázky ze dvou knih Williama S. Burroughse, první je z Přepracované příručky pro skauty, druhá z Bojových instrukcí. „Ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že vše, co napsal, již známe – a tudíž nás nemůže už ničím dalším zaskočit, objevují se (…) další a další dosud nevydané rukopisy. A že jsou radikální nejen formou, ale i obsahem, na to lze vzít jed. Zároveň ale Burroughs vidí vše jasně a myslí s chladnou hlavou,“ konstatuje překladatel Josef Rauvolf. „Zbraně, za jejichž užití bych se přimlouval, jsou takové, které mění vědomí – střihy, mix, použití videopásků atd. Zbraně klamné představy,“ píše Burroughs v jednom z textů v roce 1970. Další velký blok čísla patří Gertrudě Urzidilové, která stejně jako Burroughs prožila většinu života ve 20. století, avšak její osud a dílo jako by byly ze světa výrazně odlišného.