„‚Nuže, na žádné důležité kapitole českých dějin umění jsem se nepodílela a nikdy jsem nejednala v zájmu nějaké generace či z pověření jakékoli skupiny. Nebyla jsem, nejsem a nebudu umělecká úřednice, protože se k tomu nehodím. Žila jsem tak, aby mi nebylo na zvracení, a věděla jsem, co se děje i v ateliérech značně protichůdných. Bylo to překrásné dobrodružství. Nevydalo na kariéru, ale stálo za to,‘ shrnula své působení skromně a zároveň hrdě […]. Mohl by to být její vlastní epitaf, jen první větu bych korigovala,“ píše autorka jednoho z třinácti příspěvků o Ludmile Vachtové (24. 9. 1933 Beroun – 23. 7. 2020 Curych). Rozsáhlý blok věnovaný této mimořádné osobnosti nejen české kultury a stálé spolupracovnici Revolver Revue a Kritické Přílohy RR připravila Terezie Pokorná a přináší i řadu fotografií, jeden pozoruhodný dokument a také slovníkové heslo. Autory reflexí a vzpomínek jsou Polana Bregantová, Michal Bregant, Blanka Jiráčková, Magdalena Juříková, Viktor Karlík, Dana Marková, Terezie Nekvindová, Mahulena Nešlehová, Pavla Pečinková, Anita Pelánová, Terezie Pokorná, Barbora Špičáková a Michael Špirit.