Autor Čechy „nazývá ‚republikou duchů‘, tedy zemí, v níž duchové zcela dominují světské vládě, neboť každé politické rozhodnutí musí být nejprve schváleno jejich ‚tajným soudním dvorem‘. […] S neschopností Čechů rozhodovat se samostatně zjevně koresponduje fakt, že Pražský hrad už po mnoho let není sídlem žádné opravdové vlády, a zůstává natrvalo uzavřen,“ píše Marek Vajchr k jednomu z pozoruhodných děl neprávem zapomenutého muže, narozeného zřejmě roku 1690 do hraběcí rodiny usazené v Innsbrucku, který část svého díla vydal pod jménem Otto von Graben zum Stein – Vajchrův komentovaný výbor z jeho monumentální trilogie Rozpravy z říše duchů, z něhož přinášíme ukázku, vychází letos v Edici RR pod názvem Strašidelné Čechy. „Znamenalo to, že musel chodit tiše a téměř se nepropadat. Vůbec jsem nechápal, jak to dělá, o moc lehčí než já přeci nebyl. Něco ho na ostrovech nadnášelo,“ píše Martin Ryšavý ve svém novém románu Tundra a smrt, v mnohém navazujícím na jeho Cesty na Sibiř, z něhož rovněž otiskujeme ukázku. Leonid Dobyčin zmizel ze světa, snad v roce 1936, beze stop poté, co se stal v Rusku jednou z prvních obětí tažení proti autorům nepohodlným režimu; jeho výjimečné dílo je, nikoli pouze v Čechách objevováno teprve dlouho po smrti. Román Město En, který českému čtenáři představujeme úryvkem v překladu Hany Kosákové, napsal z vypravěčské perspektivy netuctového chlapce: „Kondraťjevová seskočila z houpacího křesla a rozběhla se k nám. Pochválili jsme jim zahrádku a vyšli s ní na malou verandu. Tam jsem uviděl knihu, která měla po okrajích vpisky. ‚Jak pro koho!‘, bylo napsáno chemickou tužkou a rozmazáno.