Emanuel MANDLER

EMANUEL MANDLER (1932–2009) vystudoval historii na FF UK, v padesátých letech pracoval jako archivář v Benešově, tajemník ČSM a VŠPHV a redaktor časopisů Dějepis ve škole a Zeměpis ve škole v SPN. V letech 1960–1968 byl zaměstnán jako redaktor encyklopedického díla Československá vlastivěda a zároveň od roku 1961 jako externí spolupracovník časopisu Dějiny a současnost. Od roku 1964 členem redakčního okruhu Tváře až do zastavení v roce 1965 i jeho stálým přispěvatelem, v Tváři poté i do definitivného zrušení v 1969. Od jara 1970 spolu s kolegy z Tváře Bohumilem Doležalem, Janem Němcem a Karlem Štindlem zaměstnán ve středisku figurek z pasty PVC ve výrobním družstvu a pak komunálním podniku (viz Revolver Revue č. 35/1997). Se spolupracovníky z Tváře a s Milošem Hübnerem vydával v druhé polovině sedmdesátých let ineditní Sborníky. Byl zakládajícím členem Helsinského výboru, v letech 1987–1989 předsedou politicky orientované Demokratické iniciativy, první nezávislé občanské iniciativy po Chartě 77. Za Liberálně demokratickou stranu vzniklou z DI byl od ledna 1990 do června 1992 poslancem Federálního shromáždění. V letech 1992–1994 spoluvydavatelem časopisu Soudobé dějiny. Roku 1995 se koncepčně podílel na petici Smíření 95. V roce 1965 vydal knihu próz Atrakce, autorsky se podílel na sbornících Podoby (1967) a Podoby II (1969), jeho texty jsou zastoupeny ve výboru z Tváře (1995), výboru Nebát se a nekrást (1998), Češi i Němci. Legendy, spory, realita (2001), Benešovy dekrety. Proč vznikaly a co jsou (2002). Nově je publikována kniha próz Poslední Branibor a jiné příběhy (2007).

Revolver Revue č. 32/1996 publikovala obsáhlý rozhovor, který s autorem vedl Adam Drda, č. 35/1997 text o působení části bývalé redakce časopisu Tvář ve výrobních družstvech Komplexa a Merkuria v první polovině 70. let a v č. 41/1999 vzpomínku na Ladislava Dvořáka (v rámci bloku „... a nedal se k těm, kterým jde o jiné výhry“). Esej Adama Drdy o Emanuelu Mandlerovi přinesla RR č. 97/2014.