Filip TOPOL Zubama po skle
Kniha Zubama po skle je obsažným výborem z literární tvorby Filipa Topola. Představuje ji v jejích příznačných tematických i stylových polohách a zahrnuje prozaické, básnické a písňové texty, které autor, spjatý s prostředím nezávislé kultury a pražského undergroundu, psal od konce sedmdesátých let do počátku nového tisíciletí. Texty, v nichž se nám Filip Topol kromě jiného „živě zapisuje do paměti jako navždy bezostyšně mladý, nehorázně talentovaný a bezstarostně drzý básník – ‚božský rošťák‘“, doprovází řada i dosud nepublikovaných fotografií, reprodukcí autorových výtvarných prací, dalších archivních pramenů i faktografické údaje a doslov, poukazující k některým kontextům a otevírající možné interpretace. Svazek především nabízí živý čtenářský zážitek a s tím podněcuje k hlubší reflexi Topolova díla. Názvy oddílů knihy – I. Připadá mi to děsný, II. Vylíčím událost románovou formou, III. Mám určitý představy, IV. To vše je pravda, tak jak jsem ji tehdy viděl, V. Chtěl bych tě nějak potěšit, VI. Jsi mocný ve své svobodě a osamělosti – rezonují s podstatnými asociacemi, tématy a motivy, které našly u Filipa Topola výraz na půdorysu intenzivně prožívané skutečnosti, ironické (sebe)reflexe i jedinečné tvůrčí citlivosti.
Ten den jsem se stal průsečíkem všech mizérií a neštěstí, které jsou má ubohá duše a hlava schopné schovávat ve svých neprobádaných vlhkých jeskyních, a bylo mi to hned jasné už prvním, okamžikem probouzení se, kdy jsem ještě ani nestačil otevřít oči, a už jsem nahlas řekl: „Do prdele…“
(Den a noc)
Choď si po tom městě / Plno sekáčů čeká jen na tebe / Kup si cigarety / Nebo jdi klidně do kina / Ale hlavně, prosím tě / hlavně se při tom všem / nevotáčej za sebe / Kdo ví, co za tebou / chodí za příšery…
(Jen se tak projdi po městě)
Je možné pochopit tu dobrodružnou duši? Člověka, který poslední čtyři roky v Petrohradě byl čistý jako lilie, nevinný jako beránek? Zatoužil po změně? Chtěl začít nový život, kde by si mohl dělat, co by chtěl, ba i překračovat zákon? Probudila se v něm orgiastická touha primitiva vyrvat, co se dá, rozsápat svět a vysát život, až by z něj zbyla jen opotřebovaná slupka? Je to vůbec možné? Ano, milý čtenáři, je.
(Lupiánovy podivuhodné příběhy aneb Historická historie o XII částech, kterou sepsal a poznámkami opatřil Filip Topol)
Mám určitý představy / a elegantní stavy / jsem proti blbostem / sám sobě blbostí
(Představy)
Parný červencový den. Praha k zbláznění rozjetá v koutcích oka vypravěče.
(Krátké vyprávění o koupání s Viktorem Havlíkem a Martinem Plochou aneb Jak se vypravěči zjevilo Pohanství)
Když sedlina společnosti, tak sedlina společnosti & destrukce morálních a kulturních a společenských hodnot v soc. Československu & rozbití a pozměnění měřítek & vybudování nových kritérií a pohledů & když atentát na kulturu, tak atentát na kulturu a na život v Česku & zachování svědectví fin de siècle v ČSSR & skloubení socialistického romantismu a realismu s pravou zjizvenou tváří & tvorba à la Kamikadze & expresionismus & hozená rukavice režimu & vybudovat nový smysl boje & nespoléhat se na tradice a olemtané z odboje & spoléhat se jedině na sebe sama, ale snažit se důvěřovat našincům ve všem & zároveň nedůvěřovat & smečka osamělých vlků & jak říká teoretik I. M. J. – M. osamělých běžců & Bigbítový věk & fin de siècle & zachování & vyvrcholení & zkáza & spása!!!
(Apoštolská mise svatého bigbítu pro severozápadní Čechy z Prahy alias Ze života mládeže & fin de siècle v ČSSR)
Chtěl bych tě zas obejmout / a sevřít / a drtit
(MAELE)
Vytušil, že je na Smíchově / podle tlukotu svýho srdce / vytušil, že je konec století / konec tisíciletí / lidskýho pachtění a vraždění / a hudby
(Kilián Nedory)
A pochopil jsem, že moře mi nic nenabízí, že mi jen ukazuje to, co mne čeká: nekonečné plochy, které se neochvějně valí dopředu, aby se vzápětí stejně neochvějně mohly vracet zpět. Jaká je pravidelnost osamělosti?
(Karla Klenotníka cesta na Korsiku)
Samozřejmě / že bych mohl žít jinak // Samozřejmě / že bych mohl žít jinde // Samozřejmě / že bych mohl žít s jinou ženou // Samozřejmě / že bych mohl žít s tebou
(Samozřejmě)
A mohl jsem na prstech jedné ruky spočítat okamžiky, kdy se mi podařilo se opravdu pořádně nadechnout a v záklonu s očima třeštícíma až někam za nebe
(Střepy)
- Kniha bude uvedena 4. února 2025 od 19 h v Café V lese (Krymská 12). Srdečně zveme!
K vydání připravila a ediční poznámkou opatřila Edita Onuferová
Redakční spolupráce Terezie Pokorná a Viktor Karlík
Doslov Marek Vajchr
Heslo autora Michael Špirit
Grafický design, sazba a obrazová redakce Josefina Karlíková
Obrazový doprovod Karel Cudlín, Gabina Fárová, Ludvík Hradilek, Viktor Karlík, Petr Kubín, Jaroslav Kukal, Ivan Lamper, Dominik Miškovský, Ondřej Němec, Břetislav Slávek Ostřížek, Ivan Pinkava, Ondřej Přibyl, Vojtěch Stádník, Karel Šuster, archivy Terezie Hradilkové, Viktora Karlíka, Kamila Salavy a Archiv Filipa Topola – Knihovna Václava Havla
Tiskárna Helbich, a. s.
Počet stran 304
ISBN 978-80-7622-033-1
Poděkování Jáchymu Topolovi, Knihovně Václava Havla a Tiskárně Helbich, a. s.
Kniha vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, Městské části Praha 1 a Nadace Český literární fond.