Hedvika ZAORÁLKOVÁ

HEDVIKA ZAORÁLKOVÁ (1900–1982), sochařka, v letech 1919–1925 studovala na UMPRUM u profesora Josefa Drahoňovského, Karla Štipla, Josefa Mařatky a Bohumila Kafky. Od roku 1925 pokračovala ve studiu ve Vídni a roku 1926 v Paříži. V témže roce se provdala za překladatele Jaroslava Zaorálka, se kterým se usadila v Roztokách u Prahy. Stýkala se mj. s Alénem Divišem, Františkem Halasem, Vítězslavem Nezvalem, Bohumilem Mathesiem, Ivanem Olbrachtem aj. Od dvacátých let vytvářela komorní plastiky, ve třicátých letech vystavovala s S. V. U. Mánes pod pseudonymem Alois Procházka (jméno jejího bratra). Výtvarné činnosti se začala plně věnovat až po smrti svého muže (1947) a mj. vytvořila řadu portrétů svého manžela a mnohých českých skladatelů (B. Martinů, L. Janáček, J. Suk, V. Ježek aj.). Často spolupracovala s kameníkem Otakarem Velínským.

Revolvere Revue č. 18/1992 uveřejnila v rámci bloku Hedvika Zaorálková autobiografický text o letech 1926–1947 (datováno 19. října 1957) s dokumentárními fotografiemi a úvodní poznámkou autorky.