Josef HONYS

JOSEF HONYS (1919–1969), po absolvování jičínské reálky (kde se seznámil s Josefem Hiršalem) a studiích na biologické fakultě žil v Teplicích, pracoval jako učitel, úředník, propagační referent a dělník. Koncem třicátých let se věnoval literární a výtvarné tvorbě ovlivněné surrealismem. V šedesátých letech patřil k okruhu umělců, kteří se podíleli na mezinárodním hnutí experimentální poezie. Účastnil se kolektivních výstav (Praha, Paříž, Terst, Buenos Aires). Retrospektivní výstavu jeho díla uspořádala v roce 2007 Galerie Smečky. K charakteristickým postupům Honysových literárních prací patří zejména znejasňování významu textů (jenž je často záznamem hypnagogické vize) vkládáním neologismů i „plošných“ deformací. Vznikající „nekomunikativní poezie“ má podtrhovat primární sémantický potenciál jazyka. Ve svých „výtvarných básních“ užívá postupů srovnatelných nejspíše s tvorbou Ladislava Nováka: experimentuje s ambivalencí textu a linie, „rozmývá“ kresebný podklad, vytváří kompozice z různých kvazipísem. Publikoval časopisecky (Sešity, Dialog, Host do domu), je zastoupen v básnických antologiích uspořádaných Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou (Experimentální poezie /1976/, Vrh kostek /1993/).

Revolver Revue č. 68/2007 přinesla výbor z dosud nepublikovaných textů a výtvarných prací z pozůstalosti, výjimkou jsou vstupní „programový“ text, který již byl otištěn v antologii Vrh kostek.