Josef VOHRYZEK

JOSEF VOHRYZEK (1926–1998), literární kritik, překladatel a prozaik. 1940–1950 žil ve Švédsku, kam jej rodiče poslali před transporty Židů do německých sběrných a vyhlazovacích táborů. Po návratu do Československa a přípravném kursu na vysokou školu vystudoval 1951–1956 bohemistiku a literární vědu na FF UK. Působil jako redaktor v nakladatelství Čs. spisovatel a v ÚČSL ČSAV. 1959 byl vyloučen z KSČ a přinucen odejít z pracoviště; živil se jako překladatel, spolupracovník Čs. rozhlasu a nakladatelský redaktor. Od 1972 pracoval jako řidič na poště, skladník, noční hlídač a vodní čerpač. Podepsal Chartu 77 a 1987 byl jedním z jejích tří mluvčích. 1956–1958 soustavně přispíval do měsíčníku Květen, kde se postupně oprošťoval od marxistického světonázoru a soustřeďoval se na individuální povahu recenzovaných textů. Mimoideologičností a neapriorním přístupem k uměleckému dílu zůstal Vohryzek na literární scéně mimo školy, skupiny a hnutí. K soustavnější literárněkritické práci se po intermezzu v polovině 60. let vrátil 1981–1985, když redigoval samizdatový čtvrtletník Kritický sborník, nejintenzivněji se literární kritice věnoval až po 1989. Od počátku 60. let překládal moderní švédské prozaiky (např. P. Lagerkvist, S. Rosendahl, T. Aurell), básníky (spolu s J. Hiršalem G. Ekelöf, E. Lindegren) a dramatiky (A. Strindberg, S. Dagerman), v 70. a 80. pod cizími jmény. Překlady obvykle doprovázel svými komentáři. V 80. a 90. letech rozšířil svou pozornost i na témata společensko-politická a v literární kritice též na překlady děl světových autorů židovského původu. Výběr jeho článků od konce 50. let byl uspořádán pod názvem Kniha Josefova (samizdat 1986, rozšíř. o texty po 1990 jako Literární kritiky, 1995).

V Revolver Revue č. 29/1995 publikoval Josef Vohryzek poprvé své povídky datované 1961 Návrat – Chodec – Velká dáma, posmrtně vyšla v č. 43/2000 autobiografie Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let. Dále přispěl do vzpomínkového bloku „Lopy, malý ničema“ v č. 26/1994 a v č. 35/1997 odpovídal na otázku Bedřicha Placáka „Proč jsem podepsal Chartu 77?“.

Do Kritické Přílohy Revolver Revue přispíval recenzemi: v č. 4/1996 na knihu Vlastimila Třešňáka Klíč je pod rohožkou, v č. 5/1996 na knihu Zuzany Brabcové Zlodějina, v č. 6/1996 na Knihu Kraft od M. C. Putny, v č. 10/1998 na knihu Martina M. Šimečky Záujem.

Nekrolog za Josefem Vohryzkem, který na rádiu Svobodná Evropa proslovil Andrej Stankovič, zveřejnila Kritická Příloha Revolver Revue č. 12/1998, výročí Josefa Vohryzka (a Antonína Brouska) připomněl Michael Špirit v č. 21/2001.