KPRR 25/2003

Již 25. číslo Kritické Přílohy RR: Zdeněk Vašíček si v úvodní studii klade otázku, jak se dnes ve společenských vědách uvažuje o odůvodňování legality, legitimitě; na posledních stranách svazku se ve své glose přiznává: „Mám prostě někdy pocit, že Václav Havel je Bořek Šípek české politiky“. Petr Onufer podrobil analýze knihu Alternativní kultura (Příběh české společnosti 1945–1989) a zjistil, že editor Josef Alan „nezvolil přesvědčivou kompozici sborníku, nevymezil dostatečně jeho souborné téma“, „zanedbal redigování jednotlivých textů“ a „nebyl příliš pečlivý ani při ověřování údajů obsažených v jednotlivých studiích“. Na pováženou je dle Onufera i úroveň většiny kapitol z pera různých autorů. Vladimír Mikulka tentokrát raději obrátil pozornost do zahraničí – zabývá se dílem britského dramatika irského původu Martina McDonagha (nar. 1970): „Zvláštností [jeho] postavení je, že se nachází v pozici autora navenek velmi současného a provokativního, v jádru je však až překvapivě konzervativní a jeho tvorba se do značné míry rozchází s trendy, které u autorů jeho generace dominují“. Ludmila Vachtová naproti tomu přijela ze Švýcarska do Prahy, navštívila tu například výstavy Jiřího Sopka, Karla Nepraše, Josefa Koudelky, Františka Tichého, viděla i Československý socialistický realismus v Rudolfinu a nakonec konstatovala, že „není dobré být pamětníkem“. Tomáš Glanc pokračuje v Ruské kronice, mimo jiné píše o vyhroceném eseji Josifa Brodského Spisovatel ve vězení nebo o článku, v němž se Otto Bule zabývá jednou z „fám a městských legend minulosti“, ruskými Ligami volné lásky v období let 1907–1917. V oddíle Recenze, referáty nesrovnává Marek Vajchr román Ivana Matouška Spas s ničím menším než s Musilovým Mužem bez vlastností. Milan Pitlach zase dospěl k názoru, že projekt Dnes, teď (Soudobá fotografie v Düsseldorfu) „nevybočil ani svými tématy, ani jejich zpracováním a ani instalací z rámce obdobných fotografických událostí poslední doby“. Marta Ljubková zkoumá ohlasy na inscenaci Hubova Krále Leara a jejich prostřednictvím odhaluje pozoruhodné rysy zdejší divadelní kritiky. Robert Krumphanzl přečetl sbírku Věci po mrtvých a mimo jiné shledal, že Jiří Dědeček „jako by chtěl ukázat, že svede skládat verše na cokoli“, přičemž „výsledkem je – nivelizace“. Anita Pelánová recenzuje knihu o Věře Janouškové, Martin Hybler pojednává o románu Jaroslava Žáka Konec starých časů, Ondřej Štindl o TV dokumentu Husákovo ticho a Michal Kosák o příručce Literatura s hvězdou Davidovou. Václav Sokol vyslovuje výhrady k objektům v zahradě ondřejovské hvězdárny. Michal Blažek otevírá svoji Sochařskou hlídku: „Znesvěcení Milady Horákové se odehrálo umístěním pamětní desky na domě č. 2 v ulici nesoucí její jméno. [...] Okamžitě sundat, jinak se o to postarám sám“. Veronika Tuckerová přináší zprávu o Geisslerově filmu, věnovaném osobnosti Bruna Schulze, Daniel Vojtěch připravil portrét zesnulého bohemisty Alexandra Sticha. S Anežkou Vidmanovou, badatelkou v oboru středolatinských studií, rozmlouval Jindřich Pokorný v interview s názvem Kariéra nebo věda. V Couleuru otiskujeme například Sedm poznámek o architektuře, výtvarném umění a designu od Zdeňka Lukeše, glosy Veroniky Tuckerové o kulturním dění v USA či texty Jaroslava Formánka. Ten referuje o výzkumech Phillipa Soly, který po celém světě zjišťuje, jak se kde krade.