KPRR 5/1996

Nejen Veletržního paláce se týká rozhovor s Jaroslavem Andělem. „Ohlížíme-li se za fotografií osmdesátých a devadesátých let, často zjišťujeme, že v ní převládá formální eskamotérství a že i současné trendy fotografie nesou znaky myšlenkového pluralismu,“ píše Robert Silverio v článku s názvem Od konceptualismu ke kýči. Zuzana Dětáková podrobuje analýze 1. díl Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, do něhož dle jejího zkoumání „pronikaly skupinové zájmy jeho autorů a redaktorů víc, než bývá u takových prací obvyklé“. Robert Krumphanzl zkoumá kritické stati Petra Fidelia a mj. se domnívá, že „Fidelius se chytil do vlastní smyčky, nastrojené kritizovaným autorům. Znovu dokazuje že žádná jistota ve smyslu metody či v přístupu ke kritice není.“ Nad knihami o Nietzschem, které u nás vyšly v posledních letech, uvažuje Jiří Cieslar: „U Nietscheho důležitější než věcná odpovědˇ je elán otázky, ne 'co', ale 'jak'. Šťáva, chuť jeho psaní.“ Adam Drda píše o českém národu v postkomunistické době, Jan Rejžek o nekrolozích ve zdejším tisku. „Svatouškem na ztracené vartě“ nazývá Andrej Stankovič Jiřího Menzela.