Přihlásit
Není už mnoho knih, které jsou v zemi svého vzniku již po několik desetiletí pokládány za kultovní dílo a byly také přeloženy do řady jazyků, ale do češtiny nikoli. Román Zeď rakouské spisovatelky Marlen Haushofer, poprvé vydaný roku 1963, k takovým případům doposud patřil. Je stylizovaný jako deníkové zápisy hlavní hrdinky, kterou osud ze dne na den vystaví doslova nepředstavitelné zkoušce. Ústředním tématem jejích záznamů, v nichž postihuje každodenní události a od nich se odvíjející vzpomínky a úvahy, se paradoxně stává vzdor proti běžnému vnímání ubíhajícího času. Marlen Haushofer ztvárnila neotřelým a v určitém ohledu nedostižným způsobem smysl statečné vytrvalosti tváří v tvář mezní a podle všech běžných měřítek bezvýchodné situaci. Román Zeď přeložila do češtiny Kateřina Lepic. Žádejte u svých knihkupců a za obzvlášť výhodnou cenu v redakci RR.
„Ne, že bych se bála, že by ze mě bylo zvíře, to by nebylo tak hrozné, ale člověk se nikdy nemůže stát zvířetem, zřítí se bez rozpoznání zvířecí existence rovnou do propasti. Nechci, aby se mi to stalo. V poslední době mám velký strach právě z toho, a ten strach mě nutí psát tuto zprávu.“
„Nejsem ošklivá, ale ani přitažlivá, spíš než člověku se podobám stromu, pevnému, hnědému kmínku, který potřebuje veškerou svou sílu k tomu, aby přežil.“
„Občas nemohu odolat a trochu si hraji na prozřetelnost; zachráním zvíře před jistou smrtí nebo zastřelím jelena, protože potřebuji maso. Ale s mým fušováním se les snadno vyrovná. Jedna mladá srna roste, jiné zvíře běží do záhuby. Nejsem ta, která by rušila klid, a není třeba mě brát vážně.“