Přihlásit
Zveme vás na třetí z cyklu Pondělních přednášek Pavly Pečinkové „Když boje a zápasy nahradí tvorbu (Paradoxy avantgardní svobody)“. Uskuteční se 13. května od 18 hodin v Kavárně Na Boršově (Náprstkova 10) a jejím tématem je „Teige jako memento“.
V novém čísle Června je Čapkův překlad překrásné Apollinairovy básně Zone, s velice slabými ilustracemi J. Čapka – mimo tu pařížskou ulici, Nanebevstoupení a konečnou vinětku, které ovšem také nic neznamenají a jsou hodně slabé, – je to ostuda české moderny, jsou to práce úplně pode vší kritiku a mimo meze kvality. Je to smutné, že Čapek se odváží takové nestvůry uveřejňovat – jde to, zdá se mi, nějak v poslední době s Čapky z kopce. Dělají u státoprávníků žurnalistickou kariéru – a k vlastní práci se nedostanou.
Karel Teige v deníku, 1919
Skuteční umělci opustili již dávno příkrosti a nehoráznosti futurismu a pozdního kubismu i expresionismu a přenechali je epigonům.
Karel Teige, Obrazy a předobrazy, 1920–1921
Nuže, v Sovětském svazu není censury, sovětské žurnály jsou tedy pravým odrazem sovětského života, nezamlčují žádným způsobem nedostatků, neukazují žádných Potěmkinových vesnic; jsou zrcadlem, které nelže.
Karel Teige, Sovětská kultura, 1928
Do socialistických měst a obydlí v SSSR vstupuje nová generace lidí, kteří již nepamatují předrevolučního světa. A v dětských domovech vyrůstá, vychovávána nejmodernějšími pedagogickými metodami, za nejpříznivějších podmínek hygienických a psychologických, nová mládež, oproštěná od tísně rodinných poměrů, nepokřivená starou diletantskou výchovou, řízenou nikoliv osvíceným systémem, ale slepou mateřskou láskou, psychologicky nezatížená rodičovskými komplexy, nenahnilá teplem rodinného krbu, neznající rozdílu mezi duševní a tělesnou prací – mohutná záloha socialistické tvorby.
Karel Teige, Nejmenší byt, 1932
Všechny tyto obrazy jsou – h o l d e m M a r x o v i, jehož materialistická dialektika, nezadržitelná síla změny světa, připravuje překonání praehistorie lidstva a příchod Říše Svobody.
Karel Teige o tvorbě Štyrského a Toyen, 1938
Představitelé českého modernismu se na počátku 20. století zásadně postavili proti rutinnímu popisnému realismu a zdůrazňovali tvůrčí svobodu. Zároveň však většinou pracovali na bázi kolektivních programů a hnutí, v nichž často ctižádosti a mocenské strategie potlačovaly umělecké ideály. Meziválečná avantgarda spojená s komunistickou ideologií pak programově podřizovala uměleckou tvorbu politickým cílům. I umělci s velkým tvůrčím potenciálem se často vzdali etiky tvorby a byli schopni podřídit se konjunkturálním trendům, svůdným ideologiím či požadavkům trhu. Tím se otvírala cesta k totálnímu popření umělecké svobody na oficiální výtvarné scéně v padesátých letech.
Protože se vnější hranice pojmu umění během první poloviny 20. století bezmezně otevřely, hlavní kritéria hodnocení je nutné hledat v rovině etiky tvorby. „Řemeslný talent nedělá umělce; dělá ho od základu talent mravní, totiž mravní ve smyslu osobní tvořivosti,“ prohlásil Josef Čapek ve třicátých letech – a tuto jeho zásadu považuji za trvale platnou.
Pavla Pečinková
V rámci cyklu Pondělních přednášek Pavly Pečinkové se dále můžete těšit na:
- 10. 6. / Setkání Vojtěcha Tittelbacha a Jana Čumpelíka
Více zde. Vstup volný! Těšíme se na vás!
Koná se v rámci projektu RR – Malé centrum velkého dění a Večerů RR, které podpořily Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy a Městská část Praha 1.