vyprodáno

RR 100/2015

Na úvod Revolver Revue č. 100, vycházející v roce završujícím nepřetržitou třicetiletou existenci tohoto časopisu, přinášíme sto citátů z dosavadních čísel a rekapitulaci Viktora Karlíka, který se jako jediný podílí na vydávání RR od samizdatových počátků v Praze 1985 až dodnes.

První velký blok se na 102 stranách vrací k příznačné kapitole české kultury a společnosti posledních let, jíž se stala „kauza Kundera“. Adam Drda věnuje stať Český dav protikomunistickému odbojáři a politickému vězni Miroslavu Dvořáčkovi, který je skutečným hlavním hrdinou případu. Osud a památku tohoto muže však zcela zastínily reakce na zveřejnění faktů připouštějících, že jeho udavačem byl slavný rodák Milan Kundera. „Mediální diskuse týkající se role Milana Kundery v Dvořáčkově příběhu je pro mne jedním z nejpřízračnějších polistopadových zážitků. […] Ukázala či potvrdila hned několik důležitých věcí. Za prvé: převažující část současné české intelektuální a kulturní ,elity‘ (akademiků, spisovatelů, novinářů atd.) není o nic lepší než dav, který za hilsneriády proklínal Masaryka (o Hilsnerovi nemluvě), za druhé republiky navrhoval či obhajoval vyloučení Židů z veřejného života, v roce 1945 podporoval vyhánění Němců a o pár let později se dožadoval likvidace ,třídních nepřátel‘. Jistě, v ,kauze Kundera‘ nešlo na rozdíl od zmíněných příkladů o život. Co se však srovnávat dá, je vzedmutí kolektivní psychózy, ochota jednotlivců rezignovat na zdravý rozum a individuální názor opřený o věcnou argumentaci, odhodit základní pravidla slušnosti, vyjadřovat se ve fanatických frázích a odůvodňovat to ,vyšším mravním cílem‘.“ Za druhé „kauza“ potvrdila, že „období sovětského komunismu v Československu způsobilo české společnosti újmu, z níž se dosud nevzpamatovala“, a za třetí „názorně ukázala podstatné potíže tuzemské mediální sféry“. Tyto závěry Drda dokládá v zevrubné analýze s četnými citacemi z tisku. Obdobně postupuje Jaroslav Formánek v obsáhlé stati L’affaire Kundera („Aux armes, citoyens!“ / „Do zbraně, občané!“): den za dnem sleduje veřejné reakce na danou „kauzu“ a její mediální život ve francouzském prostředí a ukazuje, jak i tam povýtce emotivní a stádní obhajoba slavného spisovatele sice ignorovala základní fakta, o to kategoričtější a hysteričtější soudy ovšem vynášela. Blok uzavírá článek Marka Vajchra o české polistopadové akademické reflexi poezie Milana Kundery z padesátých let, jmenovitě ve dvou příručkách, dle adjustáže základních, zrozených v Ústavu pro českou literaturu AV ČR pod vedením Pavla Janouška (Slovník českých spisovatelů od roku 1945 a Dějiny české literatury 1945–1989). Na základě rozboru příslušných pasáží konfrontovaných s vlastní četbou pojednávaných Kunderových děl dochází Vajchr k závěru, že „autoři Slovníku a Dějin se vydali širokou a co možná nejuhlazenější cestou, ze které preventivně odklidili nepohodlné otázky a všechny myslitelné náznaky potenciálních konfliktů či pohoršení. Docela úspěšně tím také prošlapali cestu četným ,veřejným osobnostem‘ a publicistům, kteří u příležitosti ,kauzy Kundera‘ vyjádřili své nejhlubší rozhořčení nad pouhými fakty, jež měla tu drzost nevyhovovat jejich představám.“

Protiváhu k zásadnímu, avšak poněkud neradostnému tématu představuje v RR č. 100 druhý velký blok, s názvem 64x PRO JUBILEJNÍ RR. Redakce oslovila desítky žijících malířů, sochařů, grafiků, fotografů, typografů i dalších výtvarníků, kteří s časopisem v dosavadních třech dekádách spolupracovali, s prosbou, aby pro toto číslo vytvořili či z nových prací vybrali vlastní obrazový příspěvek a doprovodili ho stručným zdůvodněním své volby. Výsledné dvojstrany těch, kteří měli chuť a čas přispět, přinášejí nikoli nepodstatný výsek celkového obrazu, jejž v RR po dobu jejího trvání průběžné vytvářejí i početné stránky věnované výtvarnému umění.

Sté číslo uzavírá pravidelný kritický Couleur, soustředěný na reflexi aktuálního kulturního a uměleckého dění.