RR 104/2016

„Nezávidím sice těm, kteří jsou úplně normálními, protože právě jejich normálnost a sounáležitost s většinou ukolébává je v přemýšlení a vidí kolem sebe i v sobě samotných mnohem méně, nežli kolik jsem nucen v důsledku své naprosté osamocenosti vidět sám, na druhé straně jsem však trvale vyřazen ze svého prostředí, od kterého se zdánlivě naprosto ničím neliším, ve skutečnosti však nejen velmi mnohým, ale de facto vlastně vším. […] Tím, že vyslovím to, co by se jiný neodvážil vyslovit, co však už dávno mělo být vysloveno, vystavím před lidskou společnost sice podivnou, ale přesto nesmírně problematickou skutečnost. Těm, kteří se jí budou posmívat, pohoršovat nebo nad ní lhostejně krčit rameny, mohu říci jen tolik, že nebyla psána pro pitomce.“

Letos uplynulo sto let od narození Jana Hanče (1916–1963), spisovatele, jehož tvorbu považujeme za mimořádně podstatnou. Značná část RR č. 104/2016 je proto věnována právě jeho dílu a osobnosti, a to tím spíš, že v době přípravy tohoto bloku Dominik Mačas nečekaně nalezl Hančovy dosud neznámé rukopisy, jejichž objev pokládáme za prvořadou událost. Editor Michael Špirit je nazval Modré desky a pro podzimní RR z nich připravil výbor – jím se nově objevené texty Jana Hanče poprvé dostávají k širší veřejnosti, stejně jako v tomto čísle otištěné fotografie z rodinného archivu. Publikované nálezy provází několik dalších obsáhlých příspěvků: Špiritova stať, v níž autor rekapituluje a prohlubuje dosavadní zjištění a reflexe stran Hančova osudu a díla, esej Paula Wilsona o tom, s jakými obtížemi se potýkal, když Hančovy texty na podnět Jana Lopatky v době kolem Charty 77 překládal, nebo texty Terezy Sudzinové a Petra Jindry, které spolu s obrazovými prameny pojednávají o obrazu Plzně, kde se spisovatel narodil, a Prahy, kde strávil většinu života, v jeho díle. Tereza Sudzinová napsala i článek o Hančově sprinterské ne/účasti na berlínské olympiádě v roce 1936. Celý tento blok otevírá úvaha Terezie Pokorné, rekapitulující jeho vzrušující vznik a upozorňující na určité okolnosti a souvislosti nikoli náhodné – patří k nim i konference věnovaná osobnosti kritika, editora a redaktora Jana Lopatky, již Revolver Revue pořádala paralelně s přípravou „hančovského“ čísla; příspěvky z tohoto sympozia vyjdou knižně v Edici Revolver Revue, zde přinášíme fotoreportáže Karla Cudlína, Petra Horčičky a Ondřeje Přibyla.

Závěrečné stránky vyhrazené Janu Hančovi uzavírají texty a fotografie přibližující svébytný pomník Cesta Jana Hanče, který Viktor Karlík vytvořil pro spisovatelovo rodné město. I další příspěvky tohoto čísla se týkají současného výtvarného umění a designu: fotografie Terezy Kabůrkové vycházejí s rozhovorem Ondřeje Přibyla. Obrazy Dalibora Davida komentuje Petr Vaňous. V novém díle série KUBYsmus zaměřují Veronika Richterová a Michal Cihlář pozornost ke kubánským „vozejčkům“. Petr Babák pokračuje ve své stálé rubrice, stejně jako Karel Haloun, který představuje další české knižní edice. V rubrice Ateliéry lze nahlédnout na pracoviště sochaře Jindřicha Zeithammla. Na posledních stránkách před Couleurem otiskujeme básně Jiřího Steina, o jeho osudu píše Vratislav Färber.

Kritický Couleur pak jako obvykle přináší reflexe současného uměleckého dění a kulturního a společenského provozu.

• Podzimní číslo bylo uvedeno na Večeru RR 20. září v holešovické kavárně Liberál a 12. října 2016 ve výstavní síni Masné krámy Západočeské galerie v Plzni (fotoreportáž + úvodní řeč kurátora ZČG Petra Jindry z Večera zde).