200 Kč

RR 51/2003

Revolver Revue vstupuje číslem 51 do druhé padesátky. Rilkeho báseň Narcis pochází z autorova posledního tvůrčího období a v překladu Věry Koubové zde stejně jako podstatná většina ostatních příspěvků vychází vůbec poprvé. Tereza Říčanová vyryla dřevoryty s názvem Vidění do hruškového dřeva, průvodní texty ručně vysázela. Neexistuje - stojí v záhlaví ukázky z nepublikovaného románu Pavla Kolmačky. Jiří Hájíček novou povídku pojmenoval Noblesa denních barů, Sylva Fischerová napsala prózu Knihovna a Jaroslav Formánek další díl Francouzského roku. Karel Haloun je autorem Malé soupravy pro sedmdesátá léta - o jeho grafických listech pojednává prozaik Lubomír Martínek. Upozorňuje i na „zřetelnou warholovskou inspiraci“ a„zaujetí, jež K. H. věnuje věcem, které pozornosti zpravidla unikají, právě tím, že s nimi přicházíme do neustálého styku“. O Andy Warholovi, jeho schopnosti„znovu a pozorněji se dívat“ a také o spirituálním náboji jeho díla píše i Tomáš Pospiszyl v jednom ze Sedmi komentářů, pro které si jako východisko zvolil sedm snímků zachycujících různé umělecké osobnosti. Fotograf Viktor Kolář dnes patří k nemnohým tvůrcům, kteří se nezajímají pouze o svoji vlastní práci a její „uplatnění“. Tentokrát slovem doprovodil fotografie Jasny Klančišarové, jejichž protagonistkami jsou dvě ženy. Milan Pitlach a Prokop Voskovec přišli na schůzku 16. 11. 1975 každý z jiného flámu, posílili se kávou a pak vyrazili, aby uskutečnili svůj projekt Hydrologie v praxi. Režisér Tomáš Hejtmánek navštěvoval Františka Vláčila několik let, povídal si s ním a přitom pořídil mnoho hodin zvukových záznamů. Když Vláčil zemřel, vybral Jiří Soukup jednu z nahrávek za textový základ pro film Sentiment, který v současnosti vzniká a jehož scénář zde otiskujeme. Výtvarnice a archeoložka Terry Haasová se narodila v roce 1923 v Českém Těšíně a život prožila v neustálém pohybu po různých zemích světa, nejprve kvůli židovskému původu, pak z ryze individuálních důvodů. V Paříži s ní rozmlouval Jaroslav Formánek. Z místa, kde se narodil, odešel i Witold Gombrowicz – jeho tři povídky ze sbírky Bakakaj přeložila Helena Stachová, která v rozhovoru s redaktory RR vyslovila případný názor, že„autorský typ podobný Gombrowiczovi neexistuje v žádné literatuře“. Nezdá se ovšem, že by to naši kritickou a literárněvědnou obec příliš zajímalo. Michael Chabon je v Čechách v podstatě zcela neznámý, i když jinde jeho prózy požívají značného respektu; v roce 2001 získal Pulitzerovu cenu. Petr Onufer pro RR vybral, přeložil a průvodní statí opatřil dvě ukázky z knihy Modelový svět a jiné povídky. Stranou zájmu zdejší „kulturní“ veřejnosti pravidelně zůstávají i osobnosti domácí: Vladimír Holub svůj život strávil zčásti v osobní blízkosti Bretonovy surrealistické skupiny či Vítězslava Nezvala, Emanuela z Lešehradu i dalších klíčových postav umění minulého století, zčásti jako vězeň v příbramských dolech, noční hlídač a archivář v jindřichohradeckém muzeu. Pozoruhodný je nejen jeho životopis, ale i výtvarné a literární dílo, které přibližujeme v ukázkách a textech Čestmíra Langa a Christopha Brockhause. Zdeněk Vašíček se rozhodl zveřejnit, jak se seznámil s dr. Kukuckem, a RR poskytnout i neprávem opomíjený Kukuckův duchovní odkaz. Již potřetí v RR přinášíme rubriku Nové práce, tentokrát jsme pro ni mj. oslovili výtvarníky Juraje Horvátha a Františka Petráka.