RR 55/2004

První text 55. čísla Revolver Revue napsal autor s pseudonymem Cyboy a vypráví příběh ze světa drogově závislých: „Co to do něho proboha jen vjelo? Taková nápasnost! Na druhé straně zákon ulice jasně velí: sám buď nápasnej, ale přitom ostatním vnucuj, že nápasný jsou jen voni! Jinak nepřežiješ!“ Student FAMU Milan Jaroš, kterého představuje Viktor Kolář, fotografoval na pražském Hlavním nádraží mladé prostituty, „motýlky“. „Dlouho, celá léta, jsem o úseku svého života od šestnácti do dvaceti let příliš nemluvila. Hlavně před svými dětmi ne“, stojí na začátku prózy Elišky Vlasákové. „Myslím, že její obrazy dávají celek. Dokonce se mi zdá, že ona byla původnější než já“, řekl Ivan Sobotka Viktoru Karlíkovi o díle své ženy Evy Sobotkové. Sobotkovy obrazy z poslední doby reprodukujeme v rubrice Nové práce vedle fotografií Jana Raby a Karla Cudlína a veršů Bohumila Nusky a Terezy Horváthové. Jiří Hájíček je autorem nepublikovaného románu Molitanové labutě. Historik umění Marcel Fišer přispěl do rubriky Sedm, v níž pojednává i o linorytu Ladislava Sýkory: „Tatínek se skicákem v podpaží, synek s proutkem, oba zaujatě hledí na jakousi změť křovisek či listí zbavených stromů bez začátku a konce“. „Protože oni neměli skutečnou představu o západním umění. Nechápali, že to je totéž jako oficiální ruské umění. Stejné intriky, stejné kariéry, stejné sny o penězích a slávě atd.“, soudí Vitalij Komar o někdejším moskevském uměleckém undergroundu v RR interview, které poskytl, nejen o výtvarné práci světoznámé dvojice Komar & Melamid, Veronice Tuckerové a Tomáši Glancovi. Petr Onufer přeložil již klasickou studii Intencionální klam amerických kritiků Williama K. Wimsatta a Monroea C. Beardsleyho, kteří jsou v Čechách takřka neznámí, byť patří k nejlepším literárním teoretikům 20. století. Podle Onufera stojí předkládaná studie za pozornost „přinejmenším proto, že [...] otevřeme-li dnes české literární časopisy (o novinách nemluvě), najdeme tam – v různé podobě a s různou četností – právě tu argumentaci, proti níž Wimsatt tolik brojí, právě ten ,intencionalismus‘, jejž lze charakterizovat onou magickou ,formulkou‘: ,Abychom posoudili básníkův výkon, musíme vědět, co zamýšlel.‘“ Věra Koubová fotografovala na přání Steffena Höhna hroby českých, německých a židovských umělců a v cyklu Nesmrtelní:smrtelní k nim přiřazovala své záběry současného života. Helena Šantavá odpověděla na Jedenáct otázek a ukázky své práce poskytla do rubriky Z dílen grafiků. „Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka nejsou uváděni ve fotografických encyklopediích ani mezi významnými československými, resp. českými fotografy. Přesto patří jejich fotografické dílo k tomu nejvýznamnějšímu, co ve fotografii 20. století vzniklo“, konstatuje Radovan Kodera o snímcích slavné cestovatelské dvojice. „Díky Panně Marii Guadalupské za to, že nás ochránila před ztrátou traktoru, když mu málem začal hořet motor.“, napsali otec a syn Francisco Lopez a Leonides Lopez z Kolonie Zacapendo v pondělí 29. listopadu 1971 na tzv. exvoto neboli retablo, malovanou tabulku, jejímž prostřednictvím věřící v Mexiku už po staletí děkují světcům za vykonaný zázrak, jak v rozsáhlém textovém a obrazovém příspěvku pro RR ukazuje a komentuje Kateřina Březinová.