100 Kč
(jinde 178 Kč)

RR 66/2007

Po Andree Lehmann představuje Petr Vaňous další hvězdu současného německého umění, Neo Raucha, jehož doménou je – stejně jako v případě jeho českého kolegy Pavla Preisnera – malba. Básník Paul Muldoon se narodil v Irsku, působil jako profesor poezie v Oxfordu a nyní žije v USA, kde mj. vystupuje s hudební skupinou Rackett. Verše Petra Mikeše, Antonína Kostlána, Tomáše Weisse, Václava GrušiLadislava Puršla publikujeme v rubrice Nové práce. „Jsme připraveni číst to podstatné, aniž bychom se nechali zažitým a povědomým výtvarným jazykem oklamat a odvést daleko od pravého významu zprávy?“, ptá se Karel Haloun v úvaze nad projektem Tomáše Brousila, jehož tématem je Smuteční oznámení. Bohaté svědectví o vypjatých autostylizačních postojích poskytuje korespondence Friedricha Nietzscheho z let 1879–1888. Dopisy v překladu Věry Koubové vybral Ivan Dubský, který je také autorem eseje, v níž dokládá, jak euforické byly stavy, které Nietzsche prožíval v Turíně krátce před propuknutím duševní choroby: „Co zde v Turíně je pozoruhodné, je dokonalá fascinace, kterou zde způsobuji, i když jsem člověk nenáročný a nic nevyžadující. Když přijdu do velkého obchodu, pak se mění každý obličej; ženy na ulici se za mnou ohlížejí... Moji číšníci září uhlazeností a vstřícností...“ O tom, jaké nálady vládly v předvečer druhé světové války v alsaském městečku Ribeauvillé, píše v povídce Štrasburská katedrála Jiří Weil: „Do jídelny vstoupila pěkně upravená číšnice v bílé zástěrce... ‚Nemám pro vás ani oběd, ani víno,‘ mluvila namáhavě těžkou francouzštinou. ‚Proč vám nedaly najíst ty kanálie?‘“ Podněty k úvahám o vztahu mezi realitou a fikcí nabízí nejenom prozaický záznam o cestě ve Weilových stopách, kterou podnikla Alena Wagnerová, ale třeba také trojice povídek současných syrských spisovatelů. Situaci, kdy literární kritici pohlížejí spatra na úsudek básníků o jejich vlastní poezii, komentuje Randall Jarrell v eseji, kterou přeložil Petr Onufer: „Jako byste prostě pověděli vepři, který se zatoulal na soutěž o nejlepší slaninu: ‚Jdi si po svých, čuníku! Co ty víš o slanině?‘“ Švédský fotograf Olof Jarlbro našel inspiraci u myslivců-amatérů v Jižních Čechách, zatímco Jan Kloss se z Čech vypravil fotografovat pouliční design v New Yorku. František Štorm v RR otevírá Typografický zápisník: na úvod představuje písma s názvy Edmund a Bahno, které před nedávnem vytvořil Michal Smejkal. Kresby z pozůstalosti Alfreda Justitze doplnil Michal Kosák článkem Františka Kovárny. V RR 66 jsou zastoupeni i dva čerství laureáti Ceny Revolver Revue: Věra Nováková v rubrice Ateliéry, Ivo Vodseďálek jako autor dosud nepublikovaných prozaických črt. Couleur přináší reflexi filmu Životy těch druhých, poslední knihy Jana Balabána, nejnovějších tendencí německého divadla, snímku Karla Vachka, Hry o sportu Efriede Jelinekové, příspěvek Roberta Krumphanzla k tématu současného kulturního provozu, recenzi Petra Onufera zamýšlející se nad tím, jak si Jiří Flajšar představuje literárněvědnou práci a další.