RR 76/2009

„Co obdržíš, / nebereš žádnému, / nikomu nedáváš, / co promrháš,“ je motto jedné z básní, které z díla rakouského autora Joachima Guntera Hammera pro RR vybrala a přeložila Věra Koubová. „Tvůj filosofický, umělecký, básnický styl Tě nepředurčuje hádat se s matkami lékařových dětí. Tvá forma se odehrává vysoko v oblacích. No tak! Slez na zem! Dej se s tou náhodně potkanou babou do tance! Ukaž, jak se před ní bráníš! Jakým stylem ji zničíš, nebo se nad ni povýšíš, nebo si k ní vybojuješ odstup, ukaž nám, jak se tváříš, ať vidíme, jak se něžný Bruno zbavuje názoru doktorové z osmnáctky! Zač by stála Tvá forma, kdyby měla fungovat jen dva tisíce metrů nad životem?“, vyzývá Witold Gombrowicz druhého slavného polského prozaika 20. století Bruna Schulze v rozpravě formou veřejné korespondence, v níž se věnují zejména vztahu spisovatele k jeho nelaskavým čtenářům – publikujeme ji v překladu Heleny Stachové.

Dvě povídky Viktora Šlajchrta jsou doprovázeny fotografiemi autorova zesnulého otce Vladimíra, který je i jedním z hrdinů těchto próz: „Je radost vidět někoho, kdo prožil bohatý život v plné svěžesti, pokud však sami z posledních sil zoufale plníme pracovní i rodinné povinnosti, může nás takový čipera notně uondat“. Současná americká prozaička Mary Gaitskillová, jejíž povídku Romantický víkend otiskujeme v překladu Hany Ulmanové, se „elegantně prochází feministickými bojišti“ a „zachycuje krutost, aniž by ji odsuzovala“. Hrdinka prózy Aleny Wagnerové Značně opožděná vichřice si uvědomuje, že není „kam se vracet a čeho litovat, nic z toho, co žila, nebylo odvoláno, nebylo ani co jiného uskutečňovat, ale přesto se jí zmocnil neklid, těkavý neklid kolísající na samé hranici mezi radostí a bolestí, jaký už dlouho nepoznala.“  V podzimní RR přinášíme také nové verše básníka a dokumentaristy Martina Langera, druhou část prózy na pokračování Ivana Matouška a hieroglyfickou poezii Básníka Ticha.

„Být lampou, toužil bych svítit i jinam, než mi určil inženýr.“ Noční světla města a jiné plastiky z posledních let představuje Viktor Karlík. Petr Vaňous uvádí výběr „cynicky realistických“ obrazů Pavla Šmída, Martin Vlček fotografie Jolany Havelkové, Jiří Pelán imaginární linorytové portréty Pavla Piekara. V cyklu Ateliéry je představeno pracoviště Čestmíra Sušky. „Vymezuje-li se kuchař vařením chutného jídla proti pokrmům nedobrým, pak ano, i kunstWerk se vymezuje. Avšak každému chutná něco jiného“, říkají zástupci tvůrčí formace kustWerk v rozhovoru, který publikujeme vedle ukázek z jejího díla. „A proč vlastně tolik zdí kvůli slavení jedné Večeře?“, ptá se Pavel Kalina u katedrály Panny Marie Andělů v Los Angeles z počátku třetího tisíciletí. I Roman Laube zaměřil svoji pozornost na posvátné místo – v bulharské vsi Obročiště.

Tomáš Glanc připravil portrétní koláž věnovanou proslulému skladateli vážné hudby Leonidu Děsjatnikovi, Petr Onufer přeložil esej Allena Tatea Je literární kritika možná? „Úroveň oboru spoluutvářejí všichni ti, kdo se v něm pohybují, a ti také mají větší či menší míru odpovědnosti za jeho stav“, konstatuje Jan Pospíšil a povážlivou úroveň dnešní české bohemistiky dokládá analýzou, jejímž předmětem je vzorek práce ředitele Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky.

Číslo uzavírá kritický Couleur.