RR 79/2010

Bledý oheň Vladimira Nabokova „se sice na první pohled může jevit jako literární kuriozita, pro svou geniální strukturu však bývá řazen k vrcholným výkonům prózy dvacátého století“, a proto představuje i překladatelský oříšek. Úkolu se chopil Pavel Dominik ve spolupráci s Jiří Pelánem a letní RR tak může čtenářům nabídnout ukázku Bledého ohně v češtině. Věra Koubová do českého prostředí uvádí švýcarskou spisovatelku Anju Jardine překladem povídek z jejího dva roky starého knižního debutu. I fotografie Heini Stuckiho pocházejí ze Švýcarska – jejich výběr má název Homo helveticus. „Pomyšlení na nějakou uměleckou kariéru jsem se, alespoň dočasně, vzdal. Když jsem poprvé viděl všude kolem sebe tu ohromnou nadprodukci umění, přišlo mi, že nemám čím přispět. [...] Nakonec mi došlo, že dělání umění je vskutku jen obyčejná práce, na které je asi nejdůležitější to, že je úplně bez užitku, a to mě oklikou přivedlo zpět k vlastní tvorbě,“ rekapituluje výtvarník Pavel Büchler, který podstatnou část svého tvůrčího života prožil za hranicemi vlasti, v rozhovoru s Karlem Halounem. Přinášíme i ukázky Büchlerovy „obyčejné práce bez užitku“.

Novinky a nepublikované texty původní české literatury tentokrát zastupují prózy Ivany Myškové, Kateřiny Klaricové, Lucie Holé a Víta Poláčka a básně Jindřicha Marhuly a Pavlíny Pulcové. Petr Vaňous komentuje práce malíře Adama Štecha, tvůrčí formace KunstWerk připravila projekt Nevadí. Dagmar Urbánková je autorkou Obrazů z mykologie a Krištof Kintera dalším z výtvarníků, které Viktor Karlík a Karel Cudlín navštívili v jejich ateliéru.

„Co se stane, když se dnes v Čechách autorita ‚pouhé‘ vědy střetne s mechanismy vědecké instituce?“ „Jaký význam a váhu má v takovém střetu samotná práce a dílo, o které by tu z podstaty věci mělo jít především?“ „Jakou cenu, prestiž a budoucnost mají dnes u nás profese považované v civilizaci vyspělé knižní kultury ještě nedávno za klíčové?“ „Musí tu být snad každý, kdo zastává názory neslučitelné s účelovou či mechanickou podřízeností vůči institucionalizované a mocenské síle jakéhokoli druhu, dříve či později někým ocejchován jako ´veřejný nepřítel´, sektář nebo příslušník ghetta?“ I takové otázky si lze klást nad „Kauzou“ Lexikon české literatury, které je věnován blok dokumentů a textů Luboše Merhauta, Daniela Vojtěcha a Michaela Špirita.

Otázky přinášejí také příspěvky v couleuru, kriticky zaměřené na aktuální kulturní dění. Pavel Kalina přemýšlí nad výborem z esejí Johna Bergera, Zdeněk Vašíček nad svazkem statí Jiřího Brabce. Pavla Pečinková formuluje své pochybnosti o výstavě Po sametu. Petr Šimák recenzuje tři prozaické tituly z nakladatelství Labyrint, Marek Vajchr knihu Markéty Pilátové. Terezie Pokorná referuje o Špinarově inscenaci Hedy Gablerové, Petr Šourek viděl nadějná taneční vystoupení. Martina Hyblera zaujaly snímky perské kinematografie. Viktor Šlajchrt uvažuje, v souvislosti s knihou Francoise Mayer Češi a jejich komunismus, o „zákopové válce českých pamětí“. Tématem článku Adama Drdy je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a diskuse kolem jeho volby.

Jako zvláštní příloha pro naše čtenáře vychází spolu s letním Revolverem první svazek knižního RR projektu Jedna věta. Po celý rok 2009 si ji každý den na popud redaktora RR zapisoval čerstvý držitel Ceny Magnesia Litera Ivan Matoušek. Podobně jako Vít Kremlička a Jaroslav Formánek, jejichž Jednu větu přineseme s dalšími čísly tohoto ročníku.