Muškátový oříšek

V autobiografické próze, která je pásmem záznamů a úvah inspirovaných putováním do Indonésie, se Lubomír Martínek mimo jiné soustavně vymezuje vůči životnímu stylu založenému na těkavě povrchní konzumaci zážitků. Jeho Muškátový oříšek tak není jen osobitým, „antituristickým“ cestopisem, ale také polemicky zahrocenou esejí o „běžných povinnostech člověka“, který se rozhodl na svých cestách vzdorovat myšlenkovým stereotypům a kulturním předsudkům. Vzor kázně v myšlení a stylu, která je předpokladem takto vedeného zápasu o neodvozený výraz, Martínek nachází zejména v románové tvorbě Josepha Conrada a Roberta Musila, již v textu průběžně reflektuje.

Ukázka z knihy.

Roku 2009 vyšel v Edici RR „elektronický rozhovor“ Lubomíra Martínka s Karlem Halounem Otrava krve.

Ohlasy:

Viktor Šlajchrt: Putování za muškátem. Literární výprava Lubomíra Martínka na Ostrovy koření Respekt 44, 29. 10.–4. 11. 2012, roč. XXIII, s. 64
Lubomír Martínek ochutil českou literaturu Muškátovým oříškem (S Lubomírem Martínkem hovoří Ivana Myšková) ČRo 3 - Vltava 9. 11. 2012
Poslední forma kolonialismu (S Lubomírem Martínkem hovoří Petr Placák) Respekt 51–52, 17.–30. 12. 2012, s. 108–112
Marta Ljubková: Cesta za textem (Sylvy Fischerové Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel, Lubomíra Martínka Muškátový oříšek) Souvislosti, č. 1/2013, s. 252-254
Jiří Lojín: Cestopis – dálky i knihy vaseliteratura.cz 16. 3. 2013
Joanna Czaplińska: Navigare necesse est Tvar č. 8, roč. XXIV., 18. 4. 2013, s. 22