RR 8/1987

„Život běží a lidi jsou zběsilí. Já žádnou zběsilost nehledám. Běhám jako mladej kluk a koukám. Jsem nejlepší.“ Lota Waldstein a Ďábelská čupřina, tj. Eliška Meissnerová a Lucie Váchová, hovoří s „rock'n'rollovou hvězdou“ Tony Ducháčkem. Mezi překlady najdeme úryvek z Deníku psaného v noci od Gustawa Herlinga-Grudzińského, ukázku z Kosinského Malovaného ptáka, Rodinné hlasy Harolda Pintera, Requiem Anny Achmatovové, texty Toma Waitse či verše Rafala Wojaczeka. „Dne 9. dubna 1945 jsme vtáhli do Piešťan. Obyvatelé nás vítali, ale i trochu se nás báli, zvláště někteří. [...] Byli jsme špinaví, zarostlí a naše výstroj dovršovala nepříznivý dojem. [...] Pestrá směs zbytků původní uniformy, civilních čepic i klobouků, civilních krátkých i dlouhých kabátů, šátků na krk, kalhot, součástí ukořistěných německých uniforem a bot nejrůznějšího druhu připomínala spíš oblečení cirkusových klaunů,“ čteme v Pamětech Bedřicha Placáka. Otištěn je i Chalupeckého Pravdivý příběh Vladimíra Boudníka či polemika Viktora Pivovarova s článkem Milana Knížáka o červencové výstavě ve vysočanském Lidovém domě.