RR 117/2019

„Nic zásadního se nedělo, a přece jsme v tom tichu a pološeru, v němž hostinský monotónně rozbíjí ořechy popelníkem, pak je pomalu žvýká v puse a čte si Blesk, všichni společně letěli vesmírem na roztočené planetě kupředu a zároveň i nevyhnutelně stárli a blížili se smrti.“ Přinášíme ukázku z připravované prózy Jaroslava Formánka. Soubor textů a fotografií věnujeme životu a dílu Františka Kouřila, solitérního básníka, který za svého života publikoval jen sporadicky pod pseudonymem Tadeáš Biron. Ukázky z jeho textů vybrali Vratislav Färber a Jiří Červenka, o básníkovi píší Anna Smékalová a Štěpán Nosek. „Celý život jsem usiloval o jednobarevný pohled. O nalezení úhlu, pod kterým se celá realita zjeví krásnou, pod kterým já budu dokonalý a nelomený… Neuvěřitelná pošetilost! Přikládat na Keramo míru večerního soumraku, na práci s lopatou míru bublání potoka, na své kolegy z pracoviště míru vymyšlených postav…“ čteme v jednom Bironově textu z pozůstalosti.

Nathanael West byl „solitérem za života a zůstal jím i po smrti: přestože byl posmrtně vřazen do kánonu americké klasiky, uchovává si v něm dodnes tak trochu pozici ,nejproslulejšího spisovatele, o kterém jste nikdy neslyšeli‘,“ konstatuje Martin Pokorný o autorovi novel Přítelkyně osamělých srdcí či Den kobylek a představuje Westovu takřka neznámou práci esejistickou. David Vichnar vybral ukázky z textů Philipa O’Neila, dalšího autora pražské anglofonní scény.

„Cosi z dítěte i divocha, z lidového umění i z rané, křesťansky vroucné primitivnosti je přítomno i v tvorbě Jiřího Bašty,“ píše v obsáhlém textově obrazovém bloku Miloš Doležal, který s Jiřím Baštou pořídil i interview, v němž výtvarník říká: „Vysočina je dramatická i meditativní. Je zde všechno, kopce a údolí, rybník, plocha, něco drsného, les, skála, vidíš nad sebou linky drátů, vítr, zima, stíny. […] Díky její pestrosti se nemohu zbavit ani široké škály technik a materiálů – od drobných kreseb až po několikametrové sochy, od hliníků až po mramor. Vysočina je krajina plná napětí a dramat. Jsem tady někdy jako na trní. Co je to cejtit se někde dobře? Cejtim se tam, kde mám bejt. […] Umění je koncentrované vnímání života, ne dokument o životě.“ Jiným současným výtvarníkem, představeným v této RR, je Vojtěch Míča, s nímž hovořila Iva Mladičová.

„Červená na obraze Black, Red and Black […] tvoří pouze úzký obdélník, zasazený v dolní polovině formátu do černé. Neevokuje světlo ve tmách, spíš žhnutí a žár kdesi dole. Pod haldou uhlí? V sopce? Ve středu Země? V hloubi mysli?“ napsal básník Pavel Kolmačka o jednom z děl, která vybral pro rubriku Sedm. V cyklu Ateliéry je přiblíženo pracoviště fotografky Gabiny Fárové. Petr Babák tentokrát představuje i vlastní práci a Michal Cihlář zveřejňuje své fotografie z časů „tenkrát v Listopadu“.

Ani tentokrát nechybí Couleur věnovaný aktuálnímu kulturnímu a společenskému dění. Zimní číslo uzavírá fotoreportáž Anny-Marie Berdychové z prostor v Jindřišské 5, 4. patro, které patřily k nezaměnitelným místům pražské kultury a které redakce RR musela spolu s Unijazzem a aktivitami Romka Hanzlíka po téměř čtvrtstoletí před rokem opustit, aby našla nové útočiště v Hálkově 2, kam o návštěvních dnech nadále zveme veřejnost nejen kvůli přívětivému prodeji našich publikací!
 

• RR 117 byla uvedena na Večeru RR 1. prosince 2019 od 18 hodin v Klubu FAMU spolu se Zdí Marlen Haushofer a Zlatým viděním Martina Ryšavého. Fotoreportáž Anny-Marie Berdychové zde.