RR 70/2008

První letošní – a v celkovém pořadí už sedmdesáté – číslo Revolver Revue otevírá esej s titulem Na obranu redaktorského řemesla, v níž americký kritik Norman Podhoretz v překladu Petra Onufera konstatuje, že „každý časopis hodný toho označení má určitý charakter, styl, úhel pohledu, vymezenou oblast zájmu či koncepci pro usměrňování debaty; pokud mu tyto věci chybí, nejedná se o časopis, nýbrž o periodicky vycházející antologii nahodile poskládaných textů.“ Ač pochází z roku 1965, je Podhoretzova úvaha nanejvýš aktuální: mimo jiné jako slovo do průběžně se vynořující diskuse o kritériích, jimiž lze hodnotit význam kulturních periodik.

Zřejmě žádný spisovatel 20. století se nesetkal s tak nadšenou a zároveň s tak odmítavou odezvou jako Louis Ferdinand Céline. Jeho Cestu do hlubin noci, pokládanou dnes vedle díla Joyceova a Proustova za nejvýznamnější román evropské moderny, pohotově a kongeniálně přeložil Jaroslav Zaorálek. Byl to vůbec první převod Célinova díla do cizího jazyka a od jeho vydání uplynulo stejně jako od Célinovy návštěvy Prahy právě letos sedmdesát pět let. Tuto skutečnost  připomínáme textovou koláží Céline v Čechách, kterou pro 110 stran RR připravila Anna Kareninová. Komentovaný výbor z korespondence a dobových  zpráv, recenzí a studií můžeme číst nejen jako významný příspěvek k otázkám recepce Célinova díla, ale i jako svědectví o úrovni zdejšího literárního provozu a kulturní publicistiky od třicátých let po současnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na spisovatelovu návštěvu Čech v létě 1933 a jeho kontakty s českým prostředím. V širším rozsahu téma Céline v Čechách zpracuje kniha připravovaná pro Edici Revolver Revue.

Výtvarné umění a design v 70. čísle RR: Malby Igora Korpaczewského, který, jak poznamenává Petr Vaňous, „nezvolil si cestu extenzivní, nýbrž intenzivní“ a  „setrval u figury, aby prozkoumal, jaké výrazové bohatství v sobě může skrývat“.  Sochy a objekty Petra Císařovského, který soudí, že „v umění je vždy určitá krkolomná naděje“.  Fotografie Jana Fauknera, který dle slov Viktora Koláře v Londýně „kameru namířil na toho, kdo se jeví být inteligentní, náročný a ,někam směřující“. Mobilní plastiky Jiřího Nováka, který v rozhovoru se Zdeňkem Lukešem hovoří nejen o své účasti na legendární světové výstavě v Bruselu před padesáti lety. Typografický zápisník Františka Štorma, jehož zbrusu nové písmo má i jistou souvislost s popíjením ležáku ve švýcarském Sankt Gallenu. Ateliér Kateřiny Štenclové, který je „exteriérem v interiéru“.

Nechybí ani rubrika Dokumentaristé, v níž Adam Gebert tentokrát představuje Kristinu Vlachovou, a tradiční kritický Couleur s reflexemi nové prózy Petra Placáka, retrospektivy Emila Filly, Havlovy hry Odcházení, českého filmu Václav či s „užitečnou lekcí maďarštiny pro začátečníky“,  příspěvkem k tématu „konkurence v Čechách“ a mnohým dalším...