vyprodáno

RR 81/2010

„Miluji podniky předem jakby prohrané, a těžko se proto mohu s naším hrdinou autorsky srovnat, když má spousty zboží, ale ani štipec kuráže a citu ani za mák: nesměje se, slzy už zapomněl, dobře spí a ze smrti nemá strachu – co my, kdo procházíme peklem existence a mohutných poryvů emocí, po smrti toužíme a zas ji zažehnáváme.“ Po letech se na stránkách RR setkávají dva klíčoví literáti z někdejšího pražského undergroundu. J. H. Krchovský tu otiskuje verše z připravované sbírky a Vít Kremlička texty tří žánrů: „výbor z recensí“, báseň a povídku, z níž pochází úvodní citát. „Já jsem podstatně mladší než ty – a vidím kolem sebe jenom marasmus a konzum, který zvítězil. A který tady nahrává těm mentálním komunistům i nadále. Protože oni nastavili lidi na žrádlo, veget, chataření a večery u televize, a to jen proto, aby se neangažovali, aby nedávali pozor na to, co se děje kolem,“ říká divadelník a filmař Miroslav Bambušek v rozhovoru s Vladimírem Drápalem. Autorem prózy-zpovědi Veřejná samota je Miroslav Drábek.

„Ten pes, ten pes, který vletěl tomu policistovi na tu ulici, kvůli kterému ten policista přestal být policistou, protože když vjel na ten chodník, tu rodinu úplně rozbil, malá dvojčata ihned z tohoto na onen svět přenesl a jejich matku a třetí dítě těžce zranil, ten pes jsem já!“ Povídku Mein Kampf Janusze Rudnického přeložila Věra Vytřísalová. „Domácí hra na velikost a významnost – sympatický šum vytvářený kdysi shovívavě se usmívajícím tiskem a nedovařenou kritikou neschopnou rozlišovat hodnoty – onen proces umělého nafukování kandidátů na „národního spisovatele“ ... cožpak tohle všechno nezavánělo brakem? A výsledek? Národy, které se vzmohly nanejvýš na pár autentických umělců, se zabývaly chovem celých zástupů géniů – a ve familiárním teplíčku, které bylo směsicí tetiččiny dobrosrdečnosti a cynického přezírání hodnot, tála jakákoli hierarchie,“ píše Witold Gombrowicz v jasnozřivé disputaci s Emilem Michelem Cioranem, kterou přeložila Helena Stachová.

Tomáš Glanc českému publiku představuje mladou ruskou výtvarnici Irinu Korinu, Petr Vaňous komentuje obrazy a objekty začínajícího autora Josefa Mladějovského. Ondřej Přibyl a Jan Čumlivski v Petrohradě dokumentovali komunální byty. „Dělejme, co je naší duši i srdci blízké, co dobře známe, co je neodbytné a co nás pronásleduje, ať je to cokoliv, ať je to tak opakovatelné jako život a smrt, ale dělejme to s duchem člověka žijícího v současnosti.“ – Jeden z nejlepších českých sochařů, člen Skupiny 42 Ladislav Zívr si psal takřka celý svůj život deník, ukázky jeho zápisů z roku 1943 připravili Jaromír Typlt a Tomáš Hylmar. Úryvek z deníků Hany Bořkovcové, reflektujících i osud židovské dívky za druhé světové války, připravil Michal Kosák.

A kromě toho: rubrika Ateliéry s Chrudošem Valouškem, Dokumentaristé s tvůrci jihlavského festivalu, Istanbul Pavla Kaliny, Kuba Romana Laubeho, kritický Couleur, zvláštní, samostatně neprodejná příloha s Jednou větou Jaroslava Formánka a další…