Dagmar FILÍPKOVÁ

DAGMAR FILÍPKOVÁ (nar. 1960 v Praze) se navzdory mentálnímu znevýhodnění stala všestrannou uměleckou osobností. Díky pomoci Společnosti Duha nemusí žít v ústavní péči, ale žije ve vlastním bytě. V Duze zároveň měla možnost rozvíjet se i jako malířka. Určující pak bylo setkání s výtvarníkem Otto Kouwenem, který se věnuje spolupráci s hendikepovanými umělci: Dagmar Filípkovou přizval do spolku Inventura, poté ji v letech 2013–2020 spolu s Vladimírem Drábkem zapojil do činnosti Ateliéru radostné tvorby – tam Dagmar Filípková dochází i nadále – a od roku 2021 jí dává prostor ve sdíleném ateliéru Spolku Barvolam. Z jejích samostatných výstav byla zatím nejvýznamnější Pouť krkonošská a jiné krajiny v SGVÚ v Litoměřicích (únor–květen 2024). Od roku 2022 malířku také zastupuje galerie Art brut Praha. S velkým ohlasem se Dagmar Filípková účastní práce divadla Ujeto, kde hraje ústřední role v několika inscenacích. Věnuje se i mnoha dalším zájmům, dochází například do chráněné dílny Gaiwan, kde pracuje s vlnou a dalšími materiály. Vzniklo o ní několik dokumentárních snímků, například Dáša aneb Art-brutem ke štěstí v produkci České televize (2023, režie Jolana Matějková) nebo filmový portrét pro výstavu v Litoměřicích (2024, režie Karel Čtveráček).

Ukázky z prací s průvodním textem Jaromíra Typlta přinesla RR č. 135/2024.